Den: 9. 12. 2020

in

Šemíkovy stopy

Našla jsem knížku, kterou jsem kdysi četla svým dětem Mach a Šebestová v historii. A Míra objevil pověst o Šemíkovi. A už se jeho zvídavost a fantazie rozjely na plné obrátky.

Museli jsme na Vyšehrad hledat stopy Šemíka. Co když tam vážně nějaké budou? Našli jsme kousek uschlé trávy na cestě a prý to je zbytek sena, které nestihl sežrat! Viděl skálu, viděl místo, odkud Šemík skákal, prohlédl si Vltavu. Ohodnotil to slovy, že teda musel být ten koník odvážný a zeptal se: „A mají tady na tom Vyšehradě taky něco normálního pro děti?“ „Co by to jako mělo být?“ „Hřiště třeba.“ A šli jsme na hřiště.

Vyšehrad a pověst však v hlavičce vrtaly dál. Takže následoval výlet lodí až pod Vyšehrad, abychom viděli ten kopec také zespodu – panečku, teď to teprve bylo vysoko!


Plujeme k Vyšehradu a sledujeme na mapě, kde právě jsme. Železniční most Míru nejvíc zajímá.


Teda ta skála je vysoká!


Vypluli jsme ze zdymadla. To byl zážitek! Až sem sahala voda!

A protože zážitek z plavební komory byl,,fakt hustej”, musela se objevit v letní hře.

Klepni na mě 🙂
in ,

Kostel na Vyšehradě

Stojíme před chrámem sv. Petra a Pavla na Vyšehradě. Míra lítá, přeskakuje cosi na zemi. Upozorním ho, ať se podívá nahoru. „ Ty jo, to je vysoký! A babi? To je kostel?“ „Ano.“ „A tam se chodí modlit?“ „Ano.“ „Tak pojď, to musím dovnitř!“

A tak jdeme. Je první jarní koronaobdobí a lavice v kostele jsou omotané červenou páskou. „Babi, kde se tady modlí?“ Do lavic nemůžeme, tak říkám: „No nevím, co ty myslíš?“ Rozhlédne se, dojde před oltář (intuice – nikdo ho k tomu nikdy nevedl, nikdo s ním do kostela nechodil), klekne si, sepne ruce a začne si něco polohlasem drmolit (Kde tohle viděl?)

Když se postaví, zeptá se: „Může se říkat někomu, co jsem se modlil?“ „To záleží na tobě, jestli chceš.“ Chvíli přemýšlí, pak přijde a říká: „ Já ti to chci říct. Já jsem se modlil, aby obživnul náš pejsek a mohl tady být zase s námi.“

Vyhrkly mi slzy. „ A Miri, proč jsi klečel?“ „ Laura říkala (kamarádka), že když si klekneš, že to Bůh dřív vyřídí, ale já si myslím, že to není pravda. Už jsem to párkrát zkoušel a nevyšlo to.“

Při odchodu z kostela mě zarazí, že ještě musí zapálit jednu svíčku (za pejska už jsme zapálili). Dám mu peníze a on utíká zpět. Chce ji zapálit sám, tak jen pozoruji jeho konání.

„Můžu vědět, pro koho jsi svíčku zapálil?“ Trochu se ošívá a pak řekne: „Dám ti to jako hádanku. Mám to moc rád, má to čtyři komíny a je to už hodně dlouho pod vodou.“

Tak i Titanic měl v chrámu zapálenou svíčku.

Často si spolu s Filípkem lebedili.

Míra do  softwaru SmartNotebook vložil obrázky, nastavil si k nim animaci a namluvil je komentáři.

in

Sedmé narozeniny

A další rok utekl jako voda. K sedmým narozeninám dostal Mireček kaktus. Jeho zájem o kaktusy vzbudila jedna kapitola v knížce Není škola jako škola Téma ho nadchlo tak, že okamžitě měl potřebu zjišťovat všechna fakta o výskytu, životě, bodlinách….

Abychom ho v jeho pozorování povzbudili, dostal opravdový živý kaktus v květináči. A aby věděl, jak se o něj starat, vymyslel pro něj manžel básničku.

K básničce nám krásné obrázky namalovala Linda Kopecká, se kterou dlouhodobě spolupracuji. Kreslí mi obrázky k výukovým materiálům.

V květináči kaktus bydlí,
má tam postel, stůl a židli.
Do noty mu slavík pěje,
sluníčko se na něj směje.

Jednou ráno přišla mlha,
potom kapka, za ní druhá.
Kaktus v hrůze oči třeští,
květináč se topí v dešti.

Pod deštník se schovat běží,
bodliny se zimou ježí.
Tolik vody kaktus nechce,
zalévej ho jenom lehce.

 

Básničku, přání k narozeninám a obrázky jsem nalepila na tvrdý papír a Mireček má “stojánek” na okně u kaktusu 🙂

Před rokem jsme tvůrčích nápadů měli nějak více >>

in

Webinář

Jsme na pískovišti. A já volám na vnoučka, že už musíme domů, že mám za chvíli webinář. Je mu šest a rozumí, po svém, slovu webinář >>. Líbí se mu tato technologie, a to ještě netuší, že o několik měsíců později bude touto formou sám vzděláván už v první třídě. 

Tentokrát dělám technickou podporu, nepřednáším, takže může ke mně na klín a být se mnou. Okamžitě se začne vybavovat s paní lektorkou a všimne si, že Lenka (lektorka) má za sebou na tapetě obrázek jeho oblíbeného autíčka.  Jakmile vypnu kameru, chce papír a pastelky a prý chce Lence poslat dopis. A skutečně vše dotáhneme až ke schránce, kterou musí sám najít na naší badatelské výpravě. A za několik dní má další radost, protože mu do jeho schránky přijde pohled od Lenky.

in

Zázrak zrození

V únoru letošního roku (2020) se Mirečkovi narodil bráška. Byla, a je, to v jeho životě veliká změna. Najednou „spadl z lopaty“ a přestal být jedináčkem. O to víc si užívá, když je u babičky sám a má veškerou pozornost pro sebe.

Jeho rychlé životní tempo často naráží na mé limity. To pak prosím o chvíli klidu a možnost odpočinku. Zanedlouho už opět slyším: „Babííí. Pojď se kouknout“.

Jednou jsme jeli s manželem autem a volal mi Mireček: „Babí, jak se dostanou miminka do bříška?“

Evidentně ho zázrak zrození stále motivuje k novým otázkám. Jak se dostanou miminka z bříška, to bylo v pohodě, ale jak dovnitř, to jsem si tak říkala, že nechám na rodiče. Nicméně Mireček volal a otázku položil. V autě byl hluk, a tak jsem mu třikrát zopakovala, že ho špatně slyším a získávala jsem čas na odpověď. Míra byl s otázkou vytrvalý. V duchu jsem si říkala, sakra, tak rodičům se do toho nechce, tak to hodili na mě. Ale možná o tom ani  nevěděli. Má svůj mobil, ze kterého může jen prozvánět a já volám zpět. K tomu maminku nepotřebuje.

Vzpomněla jsem si na pedagogickou zásadu: vysvětlujeme přiměřeně věku a chápání dítěte:

 „ Mirečku, v břiše máme žaludek, to víš. Holky tam mají ještě takový balonek, říká se mu děloha a v tom je vajíčko a z toho vajíčka se vyvine miminko.“ V telefonu bylo chvíli ticho a pak se ozvalo: „Aha. Tomu rozumím. Tak ahoj.“ Uf, prošlo to.

Můj manžel, který celý hovor poslouchal, se podivil, že jsem z procesu vzniku miminka úplně vynechala zásluhu mužů. Tak příště bude vysvětlovat on. Už se těším.

Jméno miminka zjistíte, když vyluštíte křížovku 🙂

Malý princ nikdy neupustil od otázky, jakmile ji jednou položil. (Malý princ,  Antoine de Saint –  Exupéry)