Staré maso

Jdeme od autobusu, hustě sněží. Míra si natáhne nákrčník tak, že si téměř zakryje brýle. Říkám: ,,Až ucítíš ránu, tak to jsi právě vrazil do sloupu.” Za chvíli ucítím lehký náraz. ,,Jo pardon, spletl jsem si tě se sloupem,” a šibalsky kouká. Komentuji situaci: ,,Aspoň to nebyl tvrdý náraz.” ,,No, babi, ale ty už seš tak stará, že ti tvrdne maso.”

Pan učitel

Tak nám začal prodloužený víkend. Pauza od školy. Ale jen zdánlivě. Dostala jsem žákovskou knížku, kterou musím prý dát doma podepsat.

Měla jsem hodinu českého jazyka. Míra vytáhl křížovku, kterou jsem pro něj kdysi vyrobila. Následovala prvouka. Obstála jsem i matematice. Násobilka dvěma mi šla.

Kuchyňská minutka mi odměřila přestávku na oběd. Měla jsem kuře.

Po obědě jsem musela do družiny. Nepomohlo mi žádné protestování. Prý se musím seznámit s paní družinářkou a budu skládat puzzle.

Volá Robert. Říkám: ,, Promiň, nemůžu teď mluvit,  jsem ve škole a mám vyučování.” ,,To je mi tě líto,” na to Robert. A  Míra povídá: ,,No však i pro tebe, Roberte, mám připravené úkoly. ” Robert úlevně: ,,Ale já jsem v Praze, já teď do školy nemůžu.” ,,To nevadí, zapni si kameru, my jsme se taky učili online. To zvládneš.”