Našla jsem pod polštářem – z mého pohledu – brakovou literaturu. Naštěstí na nočním stolku ležely – z mého pohledu – skvosty české literatury a encyklopedie.
Knížka Drak z konce, stejně jako ostatní knihy z této řady, mají typ písma, který je pro našeho čtenáře obtížný. Tudíž: ,,Babi, dnes večer bych chtěl číst od tebe Draka z konce, ” se nesetkalo s mým nadšením. Ale co už. Přece tu jde o to, aby se junior naučil brát knihy jako přirozenou součást svého života.
Příběh této knihy je velmi silný. Někdo, kdo se tváří jako váš přítel a postupně manipulativními technikami (tak umně skrytými) získává vaši důvěru s jasným cílem: obohatit se na váš úkor, třeba vás i zničit, což se naštěstí nepodaří, protože v poslední chvíli se objeví skuteční přátelé a vyjde na povrch pravá podstata přátelství.
Ale to autorovi nestačí. Posouvá děj ještě dál a konfrontuje hlavního hrdinu (draka) novým setkáním s ,,přítelem,,. Ten se přijde omluvit, přičemž autor jemně naznačí další chystaný podraz.
A teď nastala debata mezi mnou a naším malým čtenářem. A byla dlouhá a vášnivá. A já jsem vnitřně přehodnotila svůj postoj k ,,brakové literatuře”.