Ze života Šťastné planety

Sedmé narozeniny

A další rok utekl jako voda. K sedmým narozeninám dostal Mireček kaktus. Jeho zájem o kaktusy vzbudila jedna kapitola v knížce Není škola jako škola Téma ho nadchlo tak, že okamžitě měl potřebu zjišťovat všechna fakta o výskytu, životě, bodlinách….

Abychom ho v jeho pozorování povzbudili, dostal opravdový živý kaktus v květináči. A aby věděl, jak se o něj starat, vymyslel pro něj manžel básničku.

K básničce nám krásné obrázky namalovala Linda Kopecká, se kterou dlouhodobě spolupracuji. Kreslí mi obrázky k výukovým materiálům.

V květináči kaktus bydlí,
má tam postel, stůl a židli.
Do noty mu slavík pěje,
sluníčko se na něj směje.

Jednou ráno přišla mlha,
potom kapka, za ní druhá.
Kaktus v hrůze oči třeští,
květináč se topí v dešti.

Pod deštník se schovat běží,
bodliny se zimou ježí.
Tolik vody kaktus nechce,
zalévej ho jenom lehce.

 

Básničku, přání k narozeninám a obrázky jsem nalepila na tvrdý papír a Mireček má “stojánek” na okně u kaktusu 🙂

Před rokem jsme tvůrčích nápadů měli nějak více >>

Webinář

Jsme na pískovišti. A já volám na vnoučka, že už musíme domů, že mám za chvíli webinář. Je mu šest a rozumí, po svém, slovu webinář >>. Líbí se mu tato technologie, a to ještě netuší, že o několik měsíců později bude touto formou sám vzděláván už v první třídě. 

Tentokrát dělám technickou podporu, nepřednáším, takže může ke mně na klín a být se mnou. Okamžitě se začne vybavovat s paní lektorkou a všimne si, že Lenka (lektorka) má za sebou na tapetě obrázek jeho oblíbeného autíčka.  Jakmile vypnu kameru, chce papír a pastelky a prý chce Lence poslat dopis. A skutečně vše dotáhneme až ke schránce, kterou musí sám najít na naší badatelské výpravě. A za několik dní má další radost, protože mu do jeho schránky přijde pohled od Lenky.

Zázrak zrození

V únoru letošního roku se Mirečkovi narodil bráška. Byla, a je, to v jeho životě veliká změna. Najednou „spadl z lopaty“ a přestal být jedináčkem. O to víc si užívá, když je u babičky sám a má veškerou pozornost pro sebe.

Jeho rychlé životní tempo často naráží na mé limity. To pak prosím o chvíli klidu a možnost odpočinku. Zanedlouho už opět slyším: „Babííí. Pojď se kouknout“.

Jednou jsme jeli s manželem autem a volal mi Mireček: „Babí, jak se dostanou miminka do bříška?“

Evidentně ho zázrak zrození stále motivuje k novým otázkám. Jak se dostanou miminka z bříška, to bylo v pohodě, ale jak dovnitř, to jsem si tak říkala, že nechám na rodiče. Nicméně Mireček volal a otázku položil. V autě byl hluk, a tak jsem mu třikrát zopakovala, že ho špatně slyším a získávala jsem čas na odpověď. Míra byl s otázkou vytrvalý. V duchu jsem si říkala, sakra, tak rodičům se do toho nechce, tak to hodili na mě. Ale možná o tom ani  nevěděli. Má svůj mobil, ze kterého může jen prozvánět a já volám zpět. K tomu maminku nepotřebuje.

Vzpomněla jsem si na pedagogickou zásadu: vysvětlujeme přiměřeně věku a chápání dítěte:

 „ Mirečku, v břiše máme žaludek, to víš. Holky tam mají ještě takový balonek, říká se mu děloha a v tom je vajíčko a z toho vajíčka se vyvine miminko.“ V telefonu bylo chvíli ticho a pak se ozvalo: „Aha. Tomu rozumím. Tak ahoj.“ Uf, prošlo to.

Můj manžel, který celý hovor poslouchal, se podivil, že jsem z procesu vzniku miminka úplně vynechala zásluhu mužů. Tak příště bude vysvětlovat on. Už se těším.

Jméno miminka zjistíte, když vyluštíte křížovku 🙂

Malý princ nikdy neupustil od otázky, jakmile ji jednou položil. (Malý princ,  Antoine de Saint –  Exupéry)

 

Pusinky

Každý večer si čteme pohádku. Chvalořečím mobilu, že existuje. Dělí nás přes 200 km, přesto se můžeme pravidelně večer slyšet, povídat si a číst si. Po každém čtení si posíláme pusinky. Je to docela dlouhý proces a parádní večerní rituál. Nejdřív musíme pusinku popsat, jaká je, na čem jede, kolik jich je a pak říct MLÁÁÁÁSK . To je něco, jako start, kterým pusinku posíláme do světa. K posílání těchto krásně barevných a rozpustilých pusinek inspirovala Mirečka jeho maminka, která mu poslala veselou pusinku, když byl u nás, jak on říká, na prázdninách. Tak se mu to zalíbilo, že už několik let vymýšlíme nové a nové pusinky.

Jaké mohou být pusinky?

Jede na šnečkovi, takže bude děsně pomalá.

Dnes poletí tryskáčem, buď babi připravená, ať ji chytíš?

A jaké má kalhotky? Červené s bílými puntíky. Ale babi, tahle je celá zelená, ta, co přiletěla. Tak to se asi cestou umazala.

Dnes posílám milion šest set padesát osm pusinek. Dej pozor, ať se k vám vejdou. Když tak si je dej i do obyváku.

Babi, ona je ta pusinka za oknem a nemůže se dostat dovnitř, otevři jí okno, ať jí není zima.

Dnes je to pusinka lechtací. Tak já si ji dám pod polštář, aby na mě nemohla.

Příklad rozhovoru:

„Mirečku, dnes nejsme v Praze, jsme v Broumově, tak za tebou letí pusinka Broumovačka. Má odřené kolínko, spadla ve skalách.“ V telefonu bylo dlouho ticho. Ptám se: „ Jsi tam?“ „ Ano, čekám na tu pusinku. Jó, už je tady, představ si, ona to popletla a šla nejdřív z Broumova do Prahy, pak šla do Krasíkova, no tak to je jasný, to měla dlouhou cestu. Kolik vlastně ušla kilometrů“ „ Teda, to teď nevím.“ „ Tak se koukni na internet, ale hned, ne až zítra, já to nutně potřebuju vědět.“

A další komunikace:

Já: Mirečku posílám ti pusinku, dnes jede na čtyřkolce.

Mireček: Babi, to bude pomalá.

Já: Ale dojede.

Mireček: Dobře

Já: Tak co, už je u tebe?

Mireček: Ne, on jí došel benzín a není ještě na benzince. Zkus to vyřešit.

Já: Tak zavoláme Filipovi. Haló, Filipe, potřebujeme pomoct. Došel benzín. Dobře, pomůžu.

Miri, už jede.

Mireček: Babi, má prý poruchu. Zkus to vyřešit.

Já: Haló, je to, prosím, asistenční služba? Potřebujeme pomoct. Pusinka má porouchanou čtyřkolku. Už jedeme. Aha prasklo kolo. To vyřešíme. Miri, už jede.

Mireček: Babi, stojí v koloně. Havárka. Zavolej policii.

Já: Miri, policie je na místě, Pusinka bude čekat.

Mireček: Zkus to vyřešit.

Já: Haló, Roberte, potřebujeme mapy. Jasně, máš, Pusinko, mobil a internet? Tak si nainstaluj aplikaci i s objížďkami. Miri, už jede.

Mireček: Babi, on jí ten mobil spadl do vody.

Já: No tak to už jí nepomůžu. Nevím, kde je.

Mireček: Pošli Filípka (pejsek), on ji najde.

Já: Filipku, zaveď Pusinku za Mirečkem.

Mireček: Babi, už je tady.

Uteč, nebo...

Dinosauři provází naše společné aktivity už několik let. Téma je stále aktuální, obměňují se jeho formy, prohlubují se naše znalosti, rozšiřujeme si obzory.

Z beletristických titulů jednoznačně vede Jak Saro vyprávěl příběh. V knížce i na DVD jsou krásná slova. Zkuste si tipnout, co by mohly být stromohvězdy, co je to zářivý kotouč, kdo je to dlouhokrk? Jaké to asi bude v Záhadných dálkách?

Díky grafice, ilustracím a dětskému jazyku si vnouček zamiloval encyklopedii Dinosauři Díky této knize vznikla u nás doma následující hra, kterou hrál manžel s vnukem.

Náhodně otevřeli stránku a nastudovali si konkrétního dinosaura, dozvěděli se, čím útočil, čím se  živil, jak byl velký … A pak se honili, bojovali, útočili, nebo i sežrali. Když se například jeden z nich přiblížil zhruba na metr, byl raněn, protože ten dinosaurus měl přece metr dlouhý roh!

Dozvěděli jsme se, že triceratops dokázal velmi rychle zaútočit a prý pouhý pohled na takový útok dokázal zastrašit i samotného tyranosaura. Čehož využil můj manžel a při dlouhém jarním koronaobdobí, kdy jsme byli sami v bytě na pražském sídlišti již několik týdnů, navrhnul hru. Řekl mi, ať jsem triceratops, podívám se na něj, on se lekne, uteče a do večera ho neuvidím.

Míra čte Jak Saro vyprávěl příběh. V textu je velké moudro: ,,Co je to vypravěč? zeptala se Sára. ,,Vypravěč putuje krajinou a vypráví dávné příběhy všem Dlouhokrkům,” řekl Saro. ,,Je to velmi důležitá práce, protože tak učí mláďata o jejich minulosti.”