Ze života Šťastné planety

in

Vtip o Hurvínkovi

Dnes jsme si hodinu s Mírou telefonovali. Původně mi volal, protože potřeboval zjistit, jak to lidi dělali dřív, když ješte neexistovaly peníze. Máme  domluveno, že si přečteme pohádku o penězích z knížky Markéty Šichtařové Zlatý poklad.

Během telefonování zazvonila pošťačka. ,,Babi, nepokládej to, já počkám.” Když jsem se vrátila: ,,Babi, víš, jak dlouho ti to trvalo? 2 minuty a 7 vteřin, já jsem ti to měřil.”

No a pak jsme si vyprávěli vtipy. Jeden ho zaujal tak, že si ho musel zapsat. Vzal si papír a já jsem diktovala. Popsal dvě stránky A4. 

Nejenže se pobavil, ale také se při psaní dost ptal, proč se píše to či ono. Opět – vnitřní motivace a už v 1. třídě lze vysvětlit mnohá češtinářská pravidla.

A ode dneška Míra zná hymnu a ví, že se u ní má stát. Proč? Přečtěte si vtip o Hurvínkovi:

U Spejblů si koupili nové rádio a dali ho na WC. První si šel ulevit Hurvínek, za chvíli se vrátí a říká: ,,Bylo to pěkný, hráli polku.” Pak si jde ulevit Mánička. Za chvíli se vrátí a říká: ,,Bylo to pěkný, hráli valčík!”
Pak si jde ulevit Spejbl. Za chvíli se vrátí a nadává:
,,Bylo to hrozný, hráli hymnu a já musel stát, a to hovínko mi spadlo do kalhot.”

zdroj: https://www.vtipkomat.cz/hurvinek-a-radio-na-wc

in

Potopení Britannicu

Věčné otázky a hledání informací kolem trojice slavných lodí Titanic, Olympic a Britannic nás dovedly až písničce a klipu Nightwish. Jak vysvětlíte malému dítěti, proč někdo potopí loď, o které se ví, že vozí nemocné lidi? Proč někdo dokáže na tuto loď vypustit torpédo? Proč lidé válčí?  A co odpovědět na otázku: ,,A babi, může se to zase stát?” 

 

,,Babi, ta hudba je ale moc krásná.” Příště jde na koncert Nightwish Míra s námi. Na tuhle skupinu půjdeme opět a rádi.

in

Pohled ve schránce

Mireček přijel na prázdniny. Bylo kolem sedmé večer. Vzal si stranou Roberta a začal mu něco šeptat. Pak se najednou oba obouvají, a že si musí něco zařídit, ale já to nesmím vědět. Sjeli výtahem do přízemí a brzy se vrátili. Po chvíli následoval rozhovor: ,,Babi, myslím, že by ses měla jít podívat do schránky.” ,,Miri, ne nemusím, pošta chodí ráno a už jsem se tam dnes dívala.” ,,Ale, babi, pro jistotu bys měla.” A potutelně  se usmíval. Chvíli jsem s ním hrála hru na kočku a na myš. Oba nás to škádlení bavilo.

 Sjeli jsme tedy  výtahem, otevřeli schránku, a to bylo překvapení. Ve schránce byl pohled od Mirečka. Vyrobil na něj i známku se sluníčkem (ví, že sbírám sluníčka) a dokonce na známku napsal A – ví, že je to typ známky, který říká, že pohled bude brzy doručen. Pohled máme vystavený v jídelně na stole a pokaždé, když jdu kolem, vidím Mírovy rozzářené oči.

A do dvou dnů (doufám) najde ve schránce pohled Mireček.  A připomene si naše prázdninové zážitky. Využila jsem aplikaci Pohlednice.

Řekla jsem si, že udělám radost i dalšímu Toníkovi –  tatínkovi 🙂 a poslala jsem mu pohled. Děkuji vesmíru, že se vykřesal z horeček. 

in

Dášenka

Četli jsme knížku Dášenka od Karla Čapka. Míra si ji zamiloval a už dva roky máme na zdi obrázek Dášenky. Dost dlouho tam visely dva úplně stejné, aby tam nebyla Dášenka sama. 

Karla Čapka už byl Míra několikrát navštívit na Vyšehradě. A vždy oživuje vzpomínku na něj ve chvíli, když projíždíme Hronovem do Broumova. Na konci Hronova je mlýn, kde se mlely pohádky. Tady bydlela babička dětí Čapkových a pravděpodobně ona měla velký vliv na Karlovu pohádkovou tvorbu.

Každý večer si čteme.

Před dvěma lety jsme odjeli s Robertem do Brna za dcerou na vánoční trhy a já jsem si zapomněla doma knížku. A tehdy se zrodila naše fiktivní Dášenka, o které vzniklo mnoho a mnoho povídek. Povídání o Dášence trvalo skoro dva roky. Lituji, že jsem ty příběhy neuchovala. 

Vypadaly zhruba takto: Žila, byla jedna Dášenka se svým páníčkem v domečku. Jednou jen tak seděla a najednou ji zblajznul radiátor… Míra vždy řekl, co se stane a já jsem na to vymýšlela příběh a způsob, jak se situace vyřeší. Podmínkou bylo, že se nesmí nikomu ubližovat. A když jsem třeba vymyslela, jak se dostala z radiátoru, aby se jí nic nestalo, tak Míra řekl:,, A to nepomohlo. Zkus to vymyslet i jinak.” 

Dášenka byla v plášti ponorky, mrazáku, na střeše s kocourkem Modroočkem, ztracená v lese…

Taky ji občas zblajzlo něco živého a ona musela projít trávicím traktem a to se pak dostala kanalizací třeba na druhý konec světa.

O Dášence jsem vymyslela vzdělávací materiál.

in

Vaření ve vaně

Vaření ve vaně patřilo k Mírovým oblíbeným činnostem tak do šesti let. Teď si spíš vezme lodě, auta, panáčky a hraje si třeba na potopení Titaniku. Když byl menší, často nám vařil. Také psal na vanu RESTAURACE – OTEVŘENO. Tenhle nápis tam byl většinou po celou dobu jeho pobytu u nás. Jednou se stalo, že opakovaně volal: ,,Restaurace, co si dáte, máme otevřeno.” A pořád dokola. Najednou bylo delší ticho a pak se z koupelny ozvalo: ,,Už nemusíte chodit.” V tu chvíli jsem vystřelila a běžela jsem se podívat, co se stalo. Mile se na mě podíval a řekl: ,,Nikdo nechodil, tak jsme to zavřeli. Už nevaříme.”

Objednávka zněla: Španělský ptáček s rýží.

Kachna se zelím a s knedlíkem. Taky to bylo výborné.

Vaření ve vaně se stalo námětem pro jednu básničku v knížce pro Mirečka.