Pustila jsem se do úklidu knihovny, některé knihy pošlu do světa. Několik pokladů jsme s Mírou přečetli za pár dnů. Jazyk nadčasových příběhů v těchto knížkách je srozumitelný i dnešnímu dítěti. Nutno přiznat, že některým výrazům pana Nepila jsme tedy nerozuměli ani jeden, ale to nevadí, význam se dal dohledat a cesta za novým poznáním světa se otevřela.
Makového mužíčka jsem dočítala o podzimních prázdninách. Kluky velmi zaujala ilustrace nahatého makového miminka.
Honzík: ,,Kámo, ty jsi někdy viděl nahatýho bráchu?” Míra: ,,Jasně, vždycky, když ho maminka přebaluje.” Honzík: ,,Cožé? Takže moje máma viděla moje mezi? Nééé…”