Jedeme metrem. Míra poslouchá názvy stanic, spřádá hypotézy, proč a jak ten název vznikl. Třeba Pražského povstání – protože tam leželi a pak vstali. Muzeum. ,,Babi, co je to za muzeum? Národní? To potřebuju vidět.” Tak tam vystoupíme. Vylezeme na Václavák, koukáme na muzeum a já přidám legendu o sv. Václavovi (když už stojíme u koně), jak spí s vojskem v Blaníku. Míra poslouchá, oči vykulené, pusu otevřenou. Po chvilce se ptá: ,,Takže Václav je hodnej? A on nám pomůže? A on tam spí? A babi, máš na něj číslo?” ,,Proč?” ,, No, aby nezaspal.”