V podivné vesnici

Po delší době Mireček přistoupil na to, že můžeme číst knížku, kterou mám jen já a on jen poslouchá. Jinak kupuju vše ve dvou exemplářích. 

Čtu báječnou knihu Michala Vaněčka Medvědí prázdniny.

Dá se koupit i jako audiokniha. Pan Tříska a vtipný text. Nádhera.

 

Malí medvídci se svými rodiči letí raketou na původní planetu medvědů Brumlinuši. Cestují po planetě a dnes jsme četli o jejich návštěvě v Podivné vesnici. Až mě zamrazilo. Poslechněte si sami:

V galerii rodiče viděli slavnou Méďu Lízu – originál od Brumonarda da Médi a taky Brumbrandtovu Noční pitku :-).

,,Babi, čti, čti ještě, prosím. To je napínavý jak kšandy!”

Medvídky velmi zaujala expozice ,,Genetické omyly“ – obsahovala vycpaniny zvířat, která vznikla omylem nebo programátorskou chybou a musela být následně přeprogramována…Byly zde létající žížaly, zvané Žížornitky, které musely být zrušeny, protože  by jinak vymřeli kosové, kteří byli v letu pomalejší než ony…Byla zde žabka Koňka, původně vytvořená pro dostihy, ale nechtělo se jí běhat, tak zůstala pouze v muzeu. Pak tu byl Rakoryb, podivná ryba, která plavala pouze pozadu. To mělo tu výhodu, že jí voda proudila přes žábry obráceně, takže taková ryba místo aby spotřebovávala z vody kyslík, tak vodu okysličovala. To bylo užitečné zejména pro chov v akváriích spolu s jinými, normálními rybami.“

Michal Vaněček – Medvědí prázdniny

Knihy Michala Vaněčka  mě poslední dobou opravdu baví. Například Putování labyrintem světa je fascinující přiblížení Komenského dnešním dětem.

A Hovory R nabízí nevšední pohled na život s rakovinou. 

 

Obrázek

Dnes při večerním čtení mi Mireček poslal přes Messenger obrázek a přečetl mi přání, které napsal na druhou stranu.

A ještě mi řekl: ,,Babi, já bych si přál od ježíška cihly. Postavil bych tunel, který povede až k vám a tím tunelem se budeme chodit navštěvovat. A bude mít prosklený stěny, abysme viděli policajty a sanitky.”

Budeme zjišťovat

Rozmohl se nám tady takový zájem 🙂 Každý večer po čtení Míra řekne: ,,A teď budeme zjišťovat.” V praxi to znamená, že klade otázky a já hledám odpovědi. Dnes se ptal, jak vzniká elektřina. Robert mu řekl: ,,Pohybem elektronů.” Chvíli bylo ticho, pak Míra řekl: ,,Aha.”

Zeptal se, jak je těžká černá díra, jak je možný, že to někdo ví, když se to nedá vzít do ruky a zvážit? No a pak zjistil, že existují vzorečky na výpočet hmotnosti, objemu, obvodu a bylo po spaní. Jeho radostné zvolání: ,,To je ale velmi zajímavé,” mě rozesmálo. Zítra se ozve a budeme se učit vzorečky. Začala nové éra. Posílání pusinek je už historie. To už je prý nuda.

Dášenka

Četli jsme knížku Dášenka od Karla Čapka. Míra si ji zamiloval a už dva roky máme na zdi obrázek Dášenky. Dost dlouho tam visely dva úplně stejné, aby tam nebyla Dášenka sama. 

Karla Čapka už byl Míra několikrát navštívit na Vyšehradě. A vždy oživuje vzpomínku na něj ve chvíli, když projíždíme Hronovem do Broumova. Na konci Hronova je mlýn, kde se mlely pohádky. Tady bydlela babička dětí Čapkových a pravděpodobně ona měla velký vliv na Karlovu pohádkovou tvorbu.

Každý večer si čteme.

Před dvěma lety jsme odjeli s Robertem do Brna za dcerou na vánoční trhy a já jsem si zapomněla doma knížku. A tehdy se zrodila naše fiktivní Dášenka, o které vzniklo mnoho a mnoho povídek. Povídání o Dášence trvalo skoro dva roky. Lituji, že jsem ty příběhy neuchovala. 

Vypadaly zhruba takto: Žila, byla jedna Dášenka se svým páníčkem v domečku. Jednou jen tak seděla a najednou ji zblajznul radiátor… Míra vždy řekl, co se stane a já jsem na to vymýšlela příběh a způsob, jak se situace vyřeší. Podmínkou bylo, že se nesmí nikomu ubližovat. A když jsem třeba vymyslela, jak se dostala z radiátoru, aby se jí nic nestalo, tak Míra řekl:,, A to nepomohlo. Zkus to vymyslet i jinak.” 

Dášenka byla v plášti ponorky, mrazáku, na střeše s kocourkem Modroočkem, ztracená v lese…

Taky ji občas zblajzlo něco živého a ona musela projít trávicím traktem a to se pak dostala kanalizací třeba na druhý konec světa.

O Dášence jsem vymyslela vzdělávací materiál.

Pavouček Čenda

Pavouček Čenda si žije poměrně stereotypním způsobem života, je spokojený a má sen – podívat se do lesa. Je přesvědčený, že se mu to nikdy nepodaří. Okolnosti se změní, stane se něco, co vypadá jako obrovský průšvih. Situace vyžaduje změnu návyků, odvážné rozhodnutí a ve výsledku splnění snu. Knížku jsme četli i poslouchali jako audioknihu. Uvědomila jsem si, jak je v dnešní době aktuální.

Dorazil nám balíček

V zásilkovně na nás čekal balíček. Míra ho celou cestu nesl se slovy: ,,Babi, ty jsi přece starší a nemůžeš si odebírat síly.” Dorazily další knížky na naše večerní čtení po telefonu. 

Jedna knížka byla pouze v jednou exempláři a okamžitě se stala středem Mírova zájmu. Prohlíželi jsme si obrázky a vymýšleli příběhy. Knížku doporučuji pro všechny malé i velké vypravěče.

Mirečkův příběh (neupravená původní improvizovaná verze)je záměrně rozdělený do 4 kapitol.  A na Karlově mostě jsou vážně i kuřátka 🙂