Rubrika: Nezařaditelné

in

Laskavá setkání

Inspirativní dubnová setkání s laskavými lidmi, kteří v sobě nosí lásku ke knihám, českému jazyku, lidství – a umí se svou přirozenou skromností předat dál nadšení, zkušenosti a prostě s nimi pobýt bylo samo o sobě zážitkem.

O všech zvířatech – knížka, která vznikla z večerních vyprávění mámy a syna. Kromě humoru a vtipu přináší i skrytá či jasně pojmenovaná poselství pro spokojený člověčenský život. I my jsme s Mírou měli naše večerní vypravování – škoda, že jsem si ho nenatáčela. Často k nám létaly pusinky 

A mnoho večerů jsme si vymýšleli pohádky o Dášence

 

Díky povídání Tamary Klusové a Alfréda začal Míra psát svou – už druhou knihu a plánuje její tisk i distribuci 🙂

Knížky Pavla Čecha jsou u nás jedny z nejoblíbenějších. Spojení poetických ilustrací, ve kterých je skryta spousta dalších příběhů a milého, laskavého českého jazyka. Pavouček Čenda a Pepík Střecha – top knihy. Za mě ještě O klíči

Když Míra končil druhou třídu, napsal mu Robert do knížky Velké dobrodružství Pepíka Střechy věnování. A letos k němu přibylo i věnování autora.

in

Kávotisk na koberci

Byli jsme na výstavě o modrotisku. Je na lanškrounském zámku a váže se ke krásné knížce Apolenka z modrotisku. Knížka je velmi zdařile ilustrovaná, vazba v látce, písmo  vhodně zvolené, text laskavý a poučný zároveň. Prostě a zkrátka jsem ji musela koupit.

A jak si tak čteme a čteme a já si popíjím kafíčko, najednou Míra rozhodí rukama (něco musí radostně se silnou emocí ukázat) a hrnek kafe letí (ani jsem netušila, že takto může kafe lítat) obyvákem. A v hnědých cákancích přistává na koberci.

Když jsem vyprávěla kolegyni v práci zážitek, řekla: ,,Tak to sis vlastně vytvořila barvotisk na koberci.” 

A mně se dost ulevilo. Stačí se podívat na svět z jiného úhlu.

in

Proč?

Kolem této sochy procházím každý den, koukám na ni z okna kabinetu, vidím ji z oken školní třídy. Bohužel. Umění má vzbuzovat emoce, to se v tomto případě povedlo.

Mně je ze sochy fyzicky špatně. Působí na mě jako zlo. Vyhýbám se jí.

Před pár dny si jí všiml můj vnuk: ,,Babi, co je to za sochu?” ,,Má lidem připomínat, že život v konzumu není dobrý, že ti pouhá honba za více a více penězi štěstí nepřinese.” ,,To chápu, ale proč tady není socha, která by lidem ukazovala štěstí? Aby si připomínali, že můžou být šťastní? Myslím, že tohle nikomu nepomůže.”

Dva odkazy na články  zde >> a zde >>

in

Jeviště světa

Míra velmi prožíval volby prezidenta. Na FB Štěpán Rak sdílel video, které Míra se zájmem zhlédl a prohlásil: ,,To je ale nádhera. A ten pán má pravdu. A babi, já mám pocit, že už jsem se s ním setkal, že se známe. ” A pořád mě o tom přesvědčoval. Takže pojedeme na koncert Štěpána Raka a uvidíme, co bude dál.

„Všichni na jednom jevišti velikého světa stojíme, a cokoliv se tu koná, všech se týče.“ —  Jan Amos Komenský

 

Video sdílím s laskavým svolením Štěpána Raka. 

in

Loučení

Dnes jsem odevzdala klíče od pražského bytu a uzavřela jsem jednu z krásných etap svého života. Mé Pražské období skončilo. Praha mi otevřela nové obzory, naučila mě mnohému, byla, je a bude krásná. Vzpomněla jsem si na některé silné ,,bytové” 🙂 zážitky.

Kolem půl jedné v noci mě vzbudil divný zvuk. Zjistila jsem, že v kuchyni kape z lustru voda. Míra chtěl rozsvítit, abychom na to dobře viděli :-D. Robert zazvonil na sousedy a dozvěděli jsme se, že jim prasklo akvárko. A jak ta voda kapala kolem světel, Míra je začal počítat a povídá: ,,Tak dvě jsou ještě volný, tam to ještě nekape. Počkáme?”

Onemocněl nám pejsek, často se počurával. Tak jsme koberce překryli linem. Jenže lino se protrhlo a Robert trhlinu přelepil páskou – vyšla z toho žirafa a Míra ji pomaloval fixou, aby měla na sobě i fleky 🙂

Vypínače byly hodně vysoko. Jak to zařídit, abych nemusela pořád Mírovi rozsvěcet v koupelně a na záchodě? Koupili jsme v Ikee vypínače na magnet. A s tím jsme si tedy užili radosti 🙂

Je první jarní koronaobdobí. Jdeme s pejsky na procházku. Robert zavře dveře od bytu – a nemáme klíče, nemáme mobily.  Soused nám půjčí mobil – voláme Markétě (jediné číslo, na které si vzpomenu) –  je v Brně. Ano, má klíče od našeho bytu. Sedá do auta a jede do Prahy. A my se procházíme  dvě hodiny kolem hřbitova 🙂 Zajít do restaurace? Nelze.  Vše je zavřeno. Hurá, máme klíče od našeho auta, sice nemáme doklady, ale jedeme do Břežan – do lesa. Je celkem příjemně. 

Nesnáším výšky, na rozhlednu mě nikdo nedostane 🙂  Bydlení v 7. patře byla pro mě výzva. Zvykla jsem si a tenhle pohled “na světýlka”, jak říkal Mireček, nám bude chybět.

in

Andulka v šuplíku

Byla jsem u rodičů, mamka otevřela šuplík s hračkami pro pravnoučata. A ejhle, vykoukly na mě křížovky a vějíř se zvířátky. Mrkla jsem na web malého prince a koukám, že už jsou to dva roky, co jsme je s Mírou začali luštit.

Tak teď čekají na Toníčka. Už se těším. Toník určitě taky, jen o tom zatím neví :-D.

Kdo si chce zaluštit?   ZDE >> a  ZDE >>