Skvělá kniha. Fakt že jo. Že já jsem do toho knihkupectví s Mírou šla. Padnul na ten pokus celý kukuřičný škrob a potravinářské barvivo. Jak to vypadalo v kuchyni a jak vypadal Míra, to ani nemusím popisovat.
Na další kouzelný lektvar potřebuje lepidlo a oční čočky.
Když už byla barva i na novém ubruse, začala jsem hudrovat. ,,Babi, prosím tě, ty snad nerozumíš dětské hře.”
Když jsme se vrátili od vnoučat, šla jsem hledat dárek, který jsem měla pro Roberta připravený a nemohla jsem si vzpomenout, kam jsem ho schovala. Na skříňce v ložnici ležel zapomenutý papír z Mirečkovy tvorby a na něm vzkaz: Dárek je v mrazáku. A co myslíte? Nebyl tam 😀
,,Babi, jak tak koukám, tak toho panduláka dělal Filip podle tebe.”
Vyžádala jsem si od Míry odůvodnění: ,,Nosíš černý kabát, červené rukavice a červenou šálu.”
Tož tak.
Toníček miluje vypínače, ovladače, cvakátka všeho druhu. A tak se náš obývák před Vánoci proměnil v dílnu a děda vyrobil multiblikátor.
Počítám, že tato noční verze zaujme Míru – diskoškový mód multiblikátoru.
Toníček měl obrovskou radost a má pořád.
Včera večer při čtení jsem se dozvěděla, že Mireček vymýšlí novou knížku:
O Kubíčkovi a paní učitelce.
Bude mít hodně kapitol a prvních pět mi chce vypravovat. Audiozáznam se mi nepodařilo pořídit v dobré kvalitě, tak tedy přepis první kapitoly:
,,Žila, byla jedna zlá paní učitelka. Všem dětem dávala pořád pětky. A to i když se děti snažily. A jednoho dne toho už měly děti dost a nepřišly do školy. Paní učitelka ráno přišla do třídy a děti nikde. A tak si řekla: ,,Proč já jsem to jen dělala?”
A dodal, ale babi neboj, ono to dobře dopadne, Kubíček ji má rád a naučí ji mít kamarády.
Přestože tvrdí, že spisovatelem nebude, jde o jeho další literární počin.
