Raději se nepřibližuj

Nádherný sobotní den. Lanškrounská kopa. A jdeme společně do Pohádkového lesa. ,,Míro, koukej, vlk a Karkulka. Chceš se s nimi vyfotit? Bojíš se?” ,,A čeho babi?” Robert ke mně: ,,No ty se k němu moc nepřibližuj.” Já: ,,Proč?” Míra: ,,Babi, tys zapomněla, koho vlk sežral?” Vlk: ,,Žeru babičky.” 

Cestou do Pohádkového lesa Míra hrál Bingo na výlety. Příště si ho necháme na cestu zpět. Motivace dojít do cíle klesala a klesala. A ,,Už tam budem?” Po sto padesáté…

Příprava na prázdniny

A už se to blíží. Budou prázdniny, dny kdy na sebe budeme mít více času. Moc se těšíme. Využiju hry z loňska, ale letos taky musí být něco nového. Pořídila jsem karetní hru Poslední slovo. Už jsme ji vyzkoušeli cestou vlakem. A luštící knížku Detektiv Hopkins zasahuje.

V knížce jsou různé druhy šifrování, krátké texty. Ucelené příběhy. Pěkné ilustrace. Míra miluje da Vinciho, takže záhada Dámy s hranostajem ho hned upoutala. Karty i knížku jsem koupila na bazaru. Poslední dobou takto nakupuji a zase posílám to, co nepotřebujeme dál. 

Nad Sázavou

Všichni tři moji kluci bydlí ve vesnici, kterou protéká Sázava. Tedy Moravská Sázava. Já jsem se v ní jako dítě koupala 🙂 a kluci se tento víkend učili pod viaduktem bát 🙂 Vzpomněla jsem si na písničku Nedvědů. Je to v ní přesně vystiženo. Klukům jsem řekla, že jistý pan zpěvák o tom, co teď prožívají, napsal píseň. Míra: ,,Tak já teda žádnou píseň neplánuju.” Honzík: ,, Kámo, o deset let později – Byl jednou jeden kluk a ten se bál…” dál už si to nepamatuju, ale Honzík u toho parádně repoval 🙂

Nedaleko od viaduktu je klášter ze 13. století Koruna. Kdybyste náhodou šli kolem, stojí to za to. 

Mezitím, co Míra s Honzíkem poslouchali, jak duní vlak, Markétka – dcerka moje milovaná – s nejmladším Toníčkem chodila po lávkách přes řeku. 

S Robertem jsme se pak několik dní po tomto zážitku pustili na putování Posázavskou stezkou.

Vítkov

Jak praví pověst: Pokud budeš pod ocasem koně na hoře Vítkov a ocas se pohne, tak jsi zlobil, pokud se nepohne, jsi hodný. Kluci tam nejprve odnesli plyšáky a pak to riskli sami. Nepohnul se. Míra to okomentoval slovy: ,,Ocasem nemrsknul, ale pindíka jsem mu viděl.”

Přidávám pár fotek noční Prahy. Proto jsme tam taky šli 🙂

Prázdniny začaly

V pátek jsem si přivezla do Prahy kluky na prázdniny. První otázky, které padly už na nádraží: Co budeš dnes vařit? Kam půjdeme dnes na výlet? Kdy přijde Robert domů?

Honzík nám ze svého kapesného koupil dárky. A už mě lépe poznal, takže už mi mohl říct, že, mě má moc rád. 

Rozhovor kluků v autobuse : Míra: ,,To víš, všechno má svoje výhody. Ve městě jsou herny a bazény, na vesnici zase příroda.” Honzík: ,,Ale příroda je důležitější než herny a bazény. Příroda stvořila život.” Míra: ,,To máš pravdu. A nesmíme ji ničit a vyhazovat odpadky, nebo nám to vrátí.” Honzík: ,,Ona nám to už vrací.” Míra: ,,Jenže ona to vrací všem. I těm hodným.”

První den jsme ještě stihli zajít do dětské herny. Robert nedorazil ještě domů. Honzík: ,,Já neusnu. Budu na něj čekat. Vydržím do 4 do rána. Mám to vyzkoušený.” Míra: ,,No, já bych ti radil, abys usnul. Zítra určitě bude zajímavý výlet, tak abys dobil energii.” Honzík: ,,Mně klesla jen o 20%. Míra: ,,Mně jen o 5%. ” Ptám se: ,,Vy nejste unavení?” Míra: ,,Ne. To víš, skoro žádnej pohyb.” Já: ,,Jak to?” Míra: ,, Ráno chystání, pak 2 hodiny ve vlaku.” Já: ,,A co ta herna? Vždyť jste 2 hodiny lítali, ani jste se nezastavili.” Míra: ,,Babi, pochop, děti to mají jinak než vy, starší dospělí.” Řekla bych, že spali do 10 minut.