Příprava na prázdniny

A už se to blíží. Budou prázdniny, dny kdy na sebe budeme mít více času. Moc se těšíme. Využiju hry z loňska, ale letos taky musí být něco nového. Pořídila jsem karetní hru Poslední slovo. Už jsme ji vyzkoušeli cestou vlakem. A luštící knížku Detektiv Hopkins zasahuje.

V knížce jsou různé druhy šifrování, krátké texty. Ucelené příběhy. Pěkné ilustrace. Míra miluje da Vinciho, takže záhada Dámy s hranostajem ho hned upoutala. Karty i knížku jsem koupila na bazaru. Poslední dobou takto nakupuji a zase posílám to, co nepotřebujeme dál. 

Nad Sázavou

Všichni tři moji kluci bydlí ve vesnici, kterou protéká Sázava. Tedy Moravská Sázava. Já jsem se v ní jako dítě koupala 🙂 a kluci se tento víkend učili pod viaduktem bát 🙂 Vzpomněla jsem si na písničku Nedvědů. Je to v ní přesně vystiženo. Klukům jsem řekla, že jistý pan zpěvák o tom, co teď prožívají, napsal píseň. Míra: ,,Tak já teda žádnou píseň neplánuju.” Honzík: ,, Kámo, o deset let později – Byl jednou jeden kluk a ten se bál…” dál už si to nepamatuju, ale Honzík u toho parádně repoval 🙂

Nedaleko od viaduktu je klášter ze 13. století Koruna. Kdybyste náhodou šli kolem, stojí to za to. 

Mezitím, co Míra s Honzíkem poslouchali, jak duní vlak, Markétka – dcerka moje milovaná – s nejmladším Toníčkem chodila po lávkách přes řeku. 

S Robertem jsme se pak několik dní po tomto zážitku pustili na putování Posázavskou stezkou.

Vítkov

Jak praví pověst: Pokud budeš pod ocasem koně na hoře Vítkov a ocas se pohne, tak jsi zlobil, pokud se nepohne, jsi hodný. Kluci tam nejprve odnesli plyšáky a pak to riskli sami. Nepohnul se. Míra to okomentoval slovy: ,,Ocasem nemrsknul, ale pindíka jsem mu viděl.”

Přidávám pár fotek noční Prahy. Proto jsme tam taky šli 🙂

Prázdniny začaly

V pátek jsem si přivezla do Prahy kluky na prázdniny. První otázky, které padly už na nádraží: Co budeš dnes vařit? Kam půjdeme dnes na výlet? Kdy přijde Robert domů?

Honzík nám ze svého kapesného koupil dárky. A už mě lépe poznal, takže už mi mohl říct, že, mě má moc rád. 

Rozhovor kluků v autobuse : Míra: ,,To víš, všechno má svoje výhody. Ve městě jsou herny a bazény, na vesnici zase příroda.” Honzík: ,,Ale příroda je důležitější než herny a bazény. Příroda stvořila život.” Míra: ,,To máš pravdu. A nesmíme ji ničit a vyhazovat odpadky, nebo nám to vrátí.” Honzík: ,,Ona nám to už vrací.” Míra: ,,Jenže ona to vrací všem. I těm hodným.”

První den jsme ještě stihli zajít do dětské herny. Robert nedorazil ještě domů. Honzík: ,,Já neusnu. Budu na něj čekat. Vydržím do 4 do rána. Mám to vyzkoušený.” Míra: ,,No, já bych ti radil, abys usnul. Zítra určitě bude zajímavý výlet, tak abys dobil energii.” Honzík: ,,Mně klesla jen o 20%. Míra: ,,Mně jen o 5%. ” Ptám se: ,,Vy nejste unavení?” Míra: ,,Ne. To víš, skoro žádnej pohyb.” Já: ,,Jak to?” Míra: ,, Ráno chystání, pak 2 hodiny ve vlaku.” Já: ,,A co ta herna? Vždyť jste 2 hodiny lítali, ani jste se nezastavili.” Míra: ,,Babi, pochop, děti to mají jinak než vy, starší dospělí.” Řekla bych, že spali do 10 minut.

Podzimní prázdniny 2021

Co mi přinesly letošní pozimní prázdniny?

  1. Mám nové vnouče 🙂 Mireček si přál, aby k nám mohl jet i jeho kamarád Honzík. A Honzík se zeptal, jestli mi může říkat babi. Jednou se Míra ke mně přitulil a povídá: ,,Mám tě moc rád.” A Honzík s klidným, vyrovnaným hlasem povídá: ,,Já ještě nemůžu říct, jestli tě mám moc rád, já tě ještě moc neznám.” Ty děti jsou tak nádherně upřímné, přímé a pravdivé. Škoda, že to mnozí v dospělosti zapomenou. Svět by byl hezčí.

2. Nádherné počasí – Honzík to okomentoval slovy: ,,To nám ale začíná krásný podzim.” A Míra se přidal: ,,To víš, listopad je prostě listopad.” 

3. Spoustu zážitků při spoluúčasti na dětském vidění světa.

Když si kluci lehli na mez, naskočila mi v hlavě věta: Neválej se na zemi, budeš špinavý. Ale já jsem to neřekla! Místo toho jsem přemýšlela, jaké by to bylo, kdybych se válela s nimi. Dospěla jsem k závěru, že ,,odvahu” bych na to měla, ale nechtěla jsem riskovat zánět močáku 🙂

Museli jsme jet metrem. To se prostě musí a taky se musí projet nejdelší pohyblivé schody v metru. Mireček pak potřeboval vědět co nejvíce technických údajů.

Při cestě na tramvaj jsme míjeli autosalon. Okamžitě se oba shodli na tom, že musí jít omrknout auta. Prošli celé obrovské parkoviště! Když jsem je viděla, jak míří do haly, kde je STK, trochu mě zamrazilo, za chvíli vylezli, a když došli ke mně, řekli mi, že je tam nějaký pán, který divně mluvil česky, ale že mu rozuměli. A co prý tam chtějí? Kluci mu vysvětlili, že zkoumají auta.  Řekl jim, že to je dobrý a nechal je tam.

Naučit se prohrávat, respektovat pravidla a domluvit se – to dá fušku, ale kluci to zvládli naprosto parádně.

Co myslíte, je lepší zmrzlinu lízat, okusovat, nebo to kombinovat? Komu vydrží déle a kdo se míň umaže? A jak chutná podle Míry nejlepší zmrzlina v Praze? 

Víte, jaké to je, když stojíte v kloubovém autobusu a pořád nejsou zatáčky? To fakt naštve.

Uklidit se to dá i ráno, svět se nezboří.

U společného oběda jsem dostala od všech mých tří kluků jasný signál, že se mnou se prostě všechny hry nedají hrát.

4. Několik nových hlášek, např. Honzík přijel od nás domů, jeho maminka měla navařeno a Honzík povídá: ,,Já si určitě nedám, jsem toho u babičky pořád tolik jedl, že mám břicho jako balon.”

Co já jsem to vlastně vařila za těch 5 dní? Špagety, nudle s mákem, kuře na paprice, řízek s bramborem, smažák, rýži s pečeným kuřetem, špenát s vajíčkem, bramboračku, nudlovku, rajskou polévku, krupicovou kaši, tousty, míchaná vajíčka … Jo, Honzík může mít ten pocit balonu v břiše 🙂

5. Společné chvilky s krásnými knížkami před spaním.

6. Krásné květiny. Ta velká je od Honzíkovy maminky, ta z listí je od kluků – na každé procházce přiběhli a babi, to je pro tebe, takový krásný lístek, že? Ta maličká je od Mirečka – našel ji na lavičce při cestě domů a dal mi ji na památku, aby se mi nestýskalo (tak to se tedy nepovedlo). Mušličky jsou z Mořského světa, kluci je tam dostali za krásné obrázky. Každý dostal dvě. A jednu mi oba darovali. 

Bylo to krásné, bylo to krátké a byl to nádherný výlet do dětského světa. Za pár dní oba kluci najdou ve schránce pohlednici od babičky 🙂