Ze života Šťastné planety
Za vysvědčení knihu
Kniha za vysvědčení – taková je už u nás tradice. Začalo to v první třídě. Pokračovalo ve druhé. A letos?
Pralo se to ve mně. Na pultě knihkupectví ležela kniha Muž, který sázel stromy, nádherně ilustrovaná. Měla bych ji koupit a darovat za vysvědčení. Místo toho jsem z prodejny odnesla Minecraft. Hon za pokladem. V mých očích škvár nehodný k trávení času nad něčím tak posvátným, čím může kniha být. To je patos 😀
Tak jinak – ať si to kluk užije 😀
Zdánlivě krátký příběh
Příběh krátký rozsahem – ne však obsahem.

Žila, byla jedna stará babička (to jsi ty babi) a ta chodila do studny pro vodu. Jednou slyší malé dítě. Koukne do studny a tam plave v kolíbce miminko. A to je Toníček. Babička ho vytáhne a zachrání. A čas běží a běží. A jednou přijde ke studni starý pán, podívá se do dolů do vody a uvidí tam obraz babičky. A povídá: Babi, to je škoda, že už nejsi se mnou. A ta babička odpoví: Ale jsem pořád s tebou. Jsem ve tvém srdci.
Laskavá setkání
Inspirativní dubnová setkání s laskavými lidmi, kteří v sobě nosí lásku ke knihám, českému jazyku, lidství – a umí se svou přirozenou skromností předat dál nadšení, zkušenosti a prostě s nimi pobýt bylo samo o sobě zážitkem.
O všech zvířatech – knížka, která vznikla z večerních vyprávění mámy a syna. Kromě humoru a vtipu přináší i skrytá či jasně pojmenovaná poselství pro spokojený člověčenský život. I my jsme s Mírou měli naše večerní vypravování – škoda, že jsem si ho nenatáčela. Často k nám létaly pusinky
A mnoho večerů jsme si vymýšleli pohádky o Dášence
Díky povídání Tamary Klusové a Alfréda začal Míra psát svou – už druhou knihu a plánuje její tisk i distribuci 🙂
Knížky Pavla Čecha jsou u nás jedny z nejoblíbenějších. Spojení poetických ilustrací, ve kterých je skryta spousta dalších příběhů a milého, laskavého českého jazyka. Pavouček Čenda a Pepík Střecha – top knihy. Za mě ještě O klíči
Když Míra končil druhou třídu, napsal mu Robert do knížky Velké dobrodružství Pepíka Střechy věnování. A letos k němu přibylo i věnování autora.
Šifry
Šifrování a rébusy jsou u nás častým společníkem. Oprášila jsem materiál, který vznikl před cca dvěma lety, když Míru začínala zajímat abeceda. Dnes jsme všichni tři seděli u stolu a vymýšleli jsme si příběhy.
Díky Mírovi jsem si uvědomila, že mám značné mezery v porozumění zadání úkolu. A co vymyslel Míra? ,, No, prostě si tam zapomněli aktovku.”
Kouzelný sliz
Skvělá kniha. Fakt že jo. Že já jsem do toho knihkupectví s Mírou šla. Padnul na ten pokus celý kukuřičný škrob a potravinářské barvivo. Jak to vypadalo v kuchyni a jak vypadal Míra, to ani nemusím popisovat.
Na další kouzelný lektvar potřebuje lepidlo a oční čočky.
Když už byla barva i na novém ubruse, začala jsem hudrovat. ,,Babi, prosím tě, ty snad nerozumíš dětské hře.”


