Ze života Šťastné planety

in

Pod polštářem

Našla jsem pod polštářem – z mého pohledu – brakovou literaturu. Naštěstí na nočním stolku ležely – z mého pohledu – skvosty české literatury a encyklopedie. 

Knížka Drak z konce, stejně jako ostatní knihy z této řady, mají typ písma, který je pro našeho čtenáře obtížný. Tudíž: ,,Babi, dnes večer bych chtěl číst od tebe Draka z konce, ” se nesetkalo s mým nadšením. Ale co už. Přece tu jde o to, aby se junior naučil brát knihy jako přirozenou součást svého života.

Příběh této knihy je velmi silný. Někdo, kdo se tváří jako váš přítel a postupně manipulativními technikami (tak umně skrytými) získává vaši důvěru s jasným cílem: obohatit se na váš úkor, třeba vás i zničit, což se naštěstí nepodaří, protože v poslední chvíli se objeví skuteční přátelé a vyjde na povrch pravá podstata přátelství.

Ale to autorovi nestačí. Posouvá děj ještě dál a konfrontuje hlavního hrdinu (draka) novým setkáním s ,,přítelem,,. Ten se přijde omluvit, přičemž autor jemně naznačí další chystaný podraz.

A teď nastala debata mezi mnou a naším malým čtenářem. A byla dlouhá a vášnivá. A já jsem vnitřně přehodnotila svůj postoj k ,,brakové literatuře”.

in ,

Za vysvědčení knihu

Kniha za vysvědčení – taková je už u nás tradice. Začalo to v první třídě. Pokračovalo ve druhé. A letos?

Pralo se to ve mně. Na pultě knihkupectví ležela kniha Muž, který sázel stromy, nádherně ilustrovaná. Měla bych ji koupit a darovat za vysvědčení. Místo toho jsem z prodejny odnesla Minecraft. Hon za pokladem. V mých očích škvár nehodný k trávení času nad něčím tak posvátným, čím může kniha být. To je patos 😀

Tak jinak – ať si to kluk užije 😀

in

Zdánlivě krátký příběh

Příběh krátký rozsahem – ne však obsahem.

Žila, byla jedna stará babička (to jsi ty babi) a ta chodila do studny pro vodu. Jednou slyší malé dítě. Koukne do studny a tam plave v kolíbce miminko. A to je Toníček. Babička ho vytáhne a zachrání. A čas běží a běží. A jednou přijde ke studni starý pán, podívá se do dolů do vody a uvidí tam obraz babičky. A povídá: Babi, to je škoda, že už nejsi se mnou. A ta babička odpoví: Ale jsem pořád s tebou. Jsem ve tvém srdci.

in

Laskavá setkání

Inspirativní dubnová setkání s laskavými lidmi, kteří v sobě nosí lásku ke knihám, českému jazyku, lidství – a umí se svou přirozenou skromností předat dál nadšení, zkušenosti a prostě s nimi pobýt bylo samo o sobě zážitkem.

O všech zvířatech – knížka, která vznikla z večerních vyprávění mámy a syna. Kromě humoru a vtipu přináší i skrytá či jasně pojmenovaná poselství pro spokojený člověčenský život. I my jsme s Mírou měli naše večerní vypravování – škoda, že jsem si ho nenatáčela. Často k nám létaly pusinky 

A mnoho večerů jsme si vymýšleli pohádky o Dášence

 

Díky povídání Tamary Klusové a Alfréda začal Míra psát svou – už druhou knihu a plánuje její tisk i distribuci 🙂

Knížky Pavla Čecha jsou u nás jedny z nejoblíbenějších. Spojení poetických ilustrací, ve kterých je skryta spousta dalších příběhů a milého, laskavého českého jazyka. Pavouček Čenda a Pepík Střecha – top knihy. Za mě ještě O klíči

Když Míra končil druhou třídu, napsal mu Robert do knížky Velké dobrodružství Pepíka Střechy věnování. A letos k němu přibylo i věnování autora.

in

Šifry

Šifrování a rébusy jsou u nás častým společníkem. Oprášila jsem materiál, který vznikl před cca dvěma lety, když Míru začínala zajímat abeceda. Dnes jsme všichni tři seděli u stolu a vymýšleli jsme si příběhy.

Díky Mírovi jsem si uvědomila, že mám značné mezery v porozumění zadání úkolu. A co vymyslel Míra? ,, No, prostě si tam zapomněli aktovku.”

in

Kouzelný sliz

Skvělá kniha. Fakt že jo. Že já jsem do toho knihkupectví s Mírou šla.  Padnul na ten pokus celý kukuřičný škrob a potravinářské barvivo. Jak to vypadalo v kuchyni a jak vypadal Míra, to ani nemusím popisovat. 

Na další kouzelný lektvar potřebuje lepidlo a oční čočky.

Když už byla barva i na novém ubruse, začala jsem hudrovat. ,,Babi, prosím tě, ty snad nerozumíš dětské hře.”