Skvělá kniha. Fakt že jo. Že já jsem do toho knihkupectví s Mírou šla. Padnul na ten pokus celý kukuřičný škrob a potravinářské barvivo. Jak to vypadalo v kuchyni a jak vypadal Míra, to ani nemusím popisovat.
Na další kouzelný lektvar potřebuje lepidlo a oční čočky.
Když už byla barva i na novém ubruse, začala jsem hudrovat. ,,Babi, prosím tě, ty snad nerozumíš dětské hře.”
Zvonek u dveří drnčí. Otevřu. Ve dveřích Míra. Úplně od bláta. Nadechnu se a … nestihnu to. ,,Babi, to bylo dnes úžasný, my jsme našli bláto a zkoušeli jsme jím jezdit.” Rozzářená očka.
Říkám:, Roberte, Míra potřebuje na kolo blatníky.”
Robert: ,,Nepotřebuje, víš, jaká by to byla nuda.”
,,Babi, pojď mi podepsat úkol. To budeš koukat, zkouším, jak se dá psát poslepu. Jo a jsem zvědavý, co mi na ten vynález řekne Robert.”
Mnohokrát, takříkajíc nepočítaně, jsme četli knížku Nové pohádky o dopravních značkách. Knížka nás doprovází literárními toulkami již několik let. Mírova nejoblíbenější kapitola – Maličký cyklista – byla zdrojem dětského přání. Chtěl se podívat do Budějovic, kde bydlí skřítek a poslechnout si, jak si v kanále radostně píská a zpívá, když jezdí na kole.
To jsme se jednou vraceli z Brna z výletu a ještě ve vlaku jsme začali plánovat další. Míra oživil svůj sen o Budějovicích a skřítkovi. Ale – jak najít to správné místo, kde skřítek bydlí? ,,Babi, napiš panu spisovatelovi, ten to bude vědět.” Někde za Blanskem mi Míra diktoval dotaz, protože email na pana spisovatele jsme opravdu našli. A on nám za malou chvíli opravdu odpověděl a prozradil tajemství:
Skřítek se objevuje v dětských snech, tam se s ním může setkat!
Míra byl nadšený, ale povídá: ,,Takže vlastně zase nevím, kde bydlí. Zjistíme, kde mají v Budějovicích údržbáře.” (Ten totiž skřítkovi kolo vyrobil a jako jediný skřítka viděl)
A protože plnění snů je jedna z kouzelných vlastností babiček, za podpory dědečků, vypravili jsme se do Budějovic.
Týden před plánovaným příjezdem jsem poslala do penzionu pohled. Děkuji moc Lindě. Nakreslila kouzelného skřítka. Majitelka penzionu pohled nechala na pokoji, takže, když jsme přijeli, ležel na stole! Míra byl nádherně překvapený.
Ještě večer, po příjezdu, jsme hledali kašnu, bludný kámen i kanál. Skřítek tam skutečně byl. Míra ho slyšel. Obešel víc kanálů a v tom jednom, v tom správném, si skřítek zpíval.
Výstavu Elišky Podzimkové jsme si prostě NEMOHLI nechat ujít. Jedním slovem: NÁDHERNÉTOMUSÍŠZAŽÍT.
Dostala jsem dárek. Můj malý princ mi nakreslil obrázky.
Udělali jsme si výlet za strejdou včelařem, jak říká Míra strejdovi Pepovi (Pokud se podíváte na video, vězte, že v době natáčení je strejdovi 92 let).
A stavili jsme se v Rychnově nad Kněžnou. Míra objevil dětský svět Karla Poláčka. Byl stejně nadšený jako tenkrát, když ,,byl za Jiráskem”.
Ještě ten den večer jsme se dívali na první díl seriálu Bylo nás pět. A Poláček si svým milým humorem získal srdce další generace.
V létě se do Rychnova podíváme znovu, do muzea a na komentovanou prohlídku města, na které lze potkat i pana Fajsta.