Ze života Šťastné planety

in

Bylo nás šest

Udělali jsme si výlet za strejdou včelařem, jak říká Míra strejdovi Pepovi (Pokud se podíváte na video, vězte, že v době natáčení je strejdovi 92 let).

A stavili jsme se v Rychnově nad Kněžnou. Míra objevil dětský svět Karla Poláčka. Byl stejně nadšený jako tenkrát, když ,,byl za Jiráskem”.

Ještě ten den večer jsme se dívali na první díl seriálu Bylo nás pět. A Poláček si svým milým humorem získal srdce další generace.

V létě se do Rychnova podíváme znovu, do muzea a na komentovanou prohlídku města, na které lze potkat i pana Fajsta. 

in

Kávotisk na koberci

Byli jsme na výstavě o modrotisku. Je na lanškrounském zámku a váže se ke krásné knížce Apolenka z modrotisku. Knížka je velmi zdařile ilustrovaná, vazba v látce, písmo  vhodně zvolené, text laskavý a poučný zároveň. Prostě a zkrátka jsem ji musela koupit.

A jak si tak čteme a čteme a já si popíjím kafíčko, najednou Míra rozhodí rukama (něco musí radostně se silnou emocí ukázat) a hrnek kafe letí (ani jsem netušila, že takto může kafe lítat) obyvákem. A v hnědých cákancích přistává na koberci.

Když jsem vyprávěla kolegyni v práci zážitek, řekla: ,,Tak to sis vlastně vytvořila barvotisk na koberci.” 

A mně se dost ulevilo. Stačí se podívat na svět z jiného úhlu.

in

Proč?

Kolem této sochy procházím každý den, koukám na ni z okna kabinetu, vidím ji z oken školní třídy. Bohužel. Umění má vzbuzovat emoce, to se v tomto případě povedlo.

Mně je ze sochy fyzicky špatně. Působí na mě jako zlo. Vyhýbám se jí.

Před pár dny si jí všiml můj vnuk: ,,Babi, co je to za sochu?” ,,Má lidem připomínat, že život v konzumu není dobrý, že ti pouhá honba za více a více penězi štěstí nepřinese.” ,,To chápu, ale proč tady není socha, která by lidem ukazovala štěstí? Aby si připomínali, že můžou být šťastní? Myslím, že tohle nikomu nepomůže.”

Dva odkazy na články  zde >> a zde >>

in

Staré maso

Jdeme od autobusu, hustě sněží. Míra si natáhne nákrčník tak, že si téměř zakryje brýle. Říkám: ,,Až ucítíš ránu, tak to jsi právě vrazil do sloupu.” Za chvíli ucítím lehký náraz. ,,Jo pardon, spletl jsem si tě se sloupem,” a šibalsky kouká. Komentuji situaci: ,,Aspoň to nebyl tvrdý náraz.” ,,No, babi, ale ty už seš tak stará, že ti tvrdne maso.”

in

Pan učitel

Tak nám začal prodloužený víkend. Pauza od školy. Ale jen zdánlivě. Dostala jsem žákovskou knížku, kterou musím prý dát doma podepsat.

Měla jsem hodinu českého jazyka. Míra vytáhl křížovku, kterou jsem pro něj kdysi vyrobila. Následovala prvouka. Obstála jsem i matematice. Násobilka dvěma mi šla.

Kuchyňská minutka mi odměřila přestávku na oběd. Měla jsem kuře.

Po obědě jsem musela do družiny. Nepomohlo mi žádné protestování. Prý se musím seznámit s paní družinářkou a budu skládat puzzle.

Volá Robert. Říkám: ,, Promiň, nemůžu teď mluvit,  jsem ve škole a mám vyučování.” ,,To je mi tě líto,” na to Robert. A  Míra povídá: ,,No však i pro tebe, Roberte, mám připravené úkoly. ” Robert úlevně: ,,Ale já jsem v Praze, já teď do školy nemůžu.” ,,To nevadí, zapni si kameru, my jsme se taky učili online. To zvládneš.”