Zvonek u dveří drnčí. Otevřu. Ve dveřích Míra. Úplně od bláta. Nadechnu se a … nestihnu to. ,,Babi, to bylo dnes úžasný, my jsme našli bláto a zkoušeli jsme jím jezdit.” Rozzářená očka.
Říkám:, Roberte, Míra potřebuje na kolo blatníky.”
Robert: ,,Nepotřebuje, víš, jaká by to byla nuda.”
