Bolavý zub a Pavouček Čenda

Včera se Míra po týdenních bolestech dočkal vytržení zubu. Když odjížděl na pohotovost, řekla jsem mu, že na něj bude čekat překvapení. Za statečnost. Měla jsem doma pro něj schované knížky o Pavoučku Čendovi. První díl jsme četli už několikrát. 

,,Babi, existuje i čtvrtý díl?” ,,Ne.” ,,Tak panu Čechovi napiš, aby ho napsal.” ,,A proč?” ,,Aby mi ty knížky vyšly do čtverce.”

Trochu jsem měla obavy, zda je kniha odměnou za statečnost.

,,Miri, nevím, jestli nejsi zklamaný, že jsou to knížky.” ,,Ne, babi, Pavel Čech je přece hodně dobrý spisovatel, akorát nevím, jestli jsem byl tak statečný, abych dostal tři díly. Já jsem dost křičel.”

,,Babi, ani si neber brýle, dnes budu číst já, potřebuji trénovat. Nechci na vysvědčení dvojku.”

Společně jsme před časem přečetli Velké dobrodružství Pepíka Střechy.  

Knížku jsem měla půjčenou od kolegyně. Je nádherná. Dobrodružná, lidská, krásné ilustrace. Míra si ji zamiloval. A po jejím přečtení prohlásil, že až vyroste, bude spisovatel (což mě překvapilo, protože dosud to odmítal), ale taky bude autor. Ještě úplně nevím, jak to myslí 🙂 

Dovětek psaný po několika dnech: Knížky vyjdou do čtverce 🙂 4. díl už je doma. 

Staré pověsti české a současní novináři

Pustili jsme se do večerního čtení Starých pověstí českých.  Vtipné ilustrace Míra uvidí dodatečně. V pověstech se objevil i jeho milovaný Vyšehrad, ví, kde by našel sochu sv. Václava i sochu Bruncvíka. Zjistil, že nám v těžkých dobách pomůže blanické vojsko, Bruncvíkův kouzelný meč a Ječmínek. Takže to je prý dobrá zpráva. 

Knížka je napsána srozumitelným jazykem. Přesto se Míra doptává na slovíčka: ustrnout se, chrabrost, tesknit, chřadnout, obměkčit, uskrovnit se …

V jednom příběhu – Opatovický poklad je popsáno, jak mlýn přestal klapat, protože se znenadání ztratila voda. Míra na to pověděl:,, A místo mouky se začaly mlít pohádky.” 

Když totiž jedete autem z Hronova na Broumov, je tam v zatáčce velký mlýn, ve kterém bydlela babička Karla Čapka. A na domě několik let visel poutač: Mlýn, ve kterém se mlely pohádky. Dnes jsou v tomto mlýně městské sociální byty.  V Hronově je také rodný dům autora Starých pověstí českých.

A já si připomínám, že nemám vše generalizovat. Vysvětlím: Včera jsme četli pověst o Bruncvíkovi. Než se vrátil ze světa domů, musel prokázat velkou statečnost, chytrost a odvahu.

Ale byl i, z našeho dnešního pohledu, velmi krutý, když povraždil mnoho lidí. Míra měl potřebu o této skutečnosti mluvit, protože Bruncvík byl hrdina.

A kladl otázky: Proč tolik zabíjel? A pak si odpověděl: Ono to asi jinak nešlo. Moje reakce: ,,Tehdy lidé nedokázali jinak řešit spory.” ,,Babi, jak víš, že všichni? Proč říkáš lidé? Ty to děláš často. Taky třeba říkáš, že všichni novináři lžou. Neříkej to, prosím, mě to na tebe mrzí.” ,,Miri, máš pravdu, já se to pokusím od tebe naučit.” ,,Babi, už tě to učím dost dlouho, že bys to už mohla pochopit.”

Pohádky na hraní

Hledala jsem dobrodružnou knížku pro 8. letého kluka a jedno z doporučení mě dovedlo k Pohádkám na hraní.

Autorem knihy je nositel Ceny Hanse Christiana Andersena.

Řekněme, že se moderní pohádka potkala s dobrodružstvím a vzniklo 20 na sobě nezávislých příběhů s otevřeným koncem, doplněné ilustracemi Adolfa Borna.

První možný konec jsem vymýšlela já a pak Míra. V knížce autor nabízí  3 možné konce. Takže pokud nemáte rádi otevřený konec, dozvíte se, jak to celé dopadlo.

Text knížky je vystavěn tak, že ve čtenáři zvyšuje napětí. Konce příběhů jsou diametrálně rozdílné a vybízí k diskuzím nad řešeními, nad tím, jak hlavní postava ovlivnila to, co se jí stalo, zda se zachovala sobecky, pomohla ostatním, byla pasivní.

Není zde jednoznačně řečeno, že tohle je dobře a tohle špatně. A tím je celá knížka zajímavá.

Ukázka z kapitoly Taxi ke hvězdám

Pojďte si hrát: Přečtěte si úryvek z knihy (Když jsem tuhle kapitolu četla, Míra zajásal:,, To znám, to už jsem slyšel, to je o tom klukovi, jak hrál na píšťalku…”

Jakmile vyluštíte křížovku (odpovědi najdete ve výše uvedeném textu), zjistíte, v jaké zemi autor knihy žil.

Sedlák a transformers

Naše prázdninové večerní čtení naprosto ovládly vtipy. Čteme už podruhé knížku Vtipy pro děti, kterou jsem si půjčila z knihovny. Dnes jsem musela vysvětlit klukům, kdo to byl sedlák, aby pochopili vtip a oni mně, kdo je to transformens, abych to zase pochopila já.

Povídají si dva sedláci: ,,Taky ti ta vichřice poničila stodolu?” A ten druhý. ,,Já nevím, ještě jsem ji nenašel.”

Vymotají se dva transformeři z hospody a jeden povídá: ,,Pojď, složíme se na taxík.”

Lví moudrost

Čteme knížku Kudy chodí malý lev. Moc se nám líbí. Laskavý text, milé ilustrace, příběh lahodící dětskému světu. Otázka moudrosti je stále aktuální.

Ukolébavka pro malé lvy

Moudrost lví, houpy, hou, nosí měsíc oblohou. Schovává ji pod jazyk, zavázanou na uzlík…

,,Miri, co myslíš, co to znamená?” ,,Že máme říkat jen to, co je moudré. A neříkat to, co ubližuje.”