Jsou jarní prázdniny. A já jsem dostala snad milion otázek A malý princ nikdy neupustil od otázky, kterou položil. Chcete- li, hledejte i vy odpovědi 🙂
- Jaké je nejhlubší moře?
- Jak se jmenuje nevětší a nejhlubší oceán?
- Proč je voda v moři slaná?
- Je pravda, že Britanick byl sešrotovaný?
- Jak je dlouhý most mezi Dánskem a Švédskem?
- Kolikrát člověk za den mrkne? Kolikrát za den prdne?
- Je pravda, že jídlo může lézt ušima?
- Proč lidé umírají?
- Která země má hodně podobnou vlajku, jako má Česká republika?
- Proč lidi vymysleli války?
- Jak dlouho žije nejstarší člověk na planetě?
- … a další a další…
Mám pocit, že nejvíc otázek přichází těsně před usnutím. Příklad jednoho večera: ,,Babi, narval žije na severu ve studené vodě? Kolikátý je písmenko O v abecedě? Je mýval býložravec? Chceš vědět, do kolika umím počítat anglicky? Proč vůbec existují různé jazyky?” Neodpovídám. ,,Babi, seš živá?” ,,Jo, ještě jo. Nic neplánuju.” ,,Ale já nemyslím, jestli seš mrtvá, ale jestli spíš.” ,,Jo.” ,,Jak můžeš spát, když se mnou teď mluvíš?” ,,Míro?! Už musíme spát.” ,,Ach jo, tak už mlčím.”