Mireček přijel na prázdniny. Bylo kolem sedmé večer. Vzal si stranou Roberta a začal mu něco šeptat. Pak se najednou oba obouvají, a že si musí něco zařídit, ale já to nesmím vědět. Sjeli výtahem do přízemí a brzy se vrátili. Po chvíli následoval rozhovor: ,,Babi, myslím, že by ses měla jít podívat do schránky.” ,,Miri, ne nemusím, pošta chodí ráno a už jsem se tam dnes dívala.” ,,Ale, babi, pro jistotu bys měla.” A potutelně se usmíval. Chvíli jsem s ním hrála hru na kočku a na myš. Oba nás to škádlení bavilo.
Sjeli jsme tedy výtahem, otevřeli schránku, a to bylo překvapení. Ve schránce byl pohled od Mirečka. Vyrobil na něj i známku se sluníčkem (ví, že sbírám sluníčka) a dokonce na známku napsal A – ví, že je to typ známky, který říká, že pohled bude brzy doručen. Pohled máme vystavený v jídelně na stole a pokaždé, když jdu kolem, vidím Mírovy rozzářené oči.
A do dvou dnů (doufám) najde ve schránce pohled Mireček. A připomene si naše prázdninové zážitky. Využila jsem aplikaci Pohlednice.
Řekla jsem si, že udělám radost i dalšímu Toníkovi – tatínkovi 🙂 a poslala jsem mu pohled. Děkuji vesmíru, že se vykřesal z horeček.
