Pustili jsme se do večerního čtení Starých pověstí českých. Vtipné ilustrace Míra uvidí dodatečně. V pověstech se objevil i jeho milovaný Vyšehrad, ví, kde by našel sochu sv. Václava i sochu Bruncvíka. Zjistil, že nám v těžkých dobách pomůže blanické vojsko, Bruncvíkův kouzelný meč a Ječmínek. Takže to je prý dobrá zpráva.
Knížka je napsána srozumitelným jazykem. Přesto se Míra doptává na slovíčka: ustrnout se, chrabrost, tesknit, chřadnout, obměkčit, uskrovnit se …
V jednom příběhu – Opatovický poklad je popsáno, jak mlýn přestal klapat, protože se znenadání ztratila voda. Míra na to pověděl:,, A místo mouky se začaly mlít pohádky.”
Když totiž jedete autem z Hronova na Broumov, je tam v zatáčce velký mlýn, ve kterém bydlela babička Karla Čapka. A na domě několik let visel poutač: Mlýn, ve kterém se mlely pohádky. Dnes jsou v tomto mlýně městské sociální byty. V Hronově je také rodný dům autora Starých pověstí českých.
A já si připomínám, že nemám vše generalizovat. Vysvětlím: Včera jsme četli pověst o Bruncvíkovi. Než se vrátil ze světa domů, musel prokázat velkou statečnost, chytrost a odvahu.
Ale byl i, z našeho dnešního pohledu, velmi krutý, když povraždil mnoho lidí. Míra měl potřebu o této skutečnosti mluvit, protože Bruncvík byl hrdina.
A kladl otázky: Proč tolik zabíjel? A pak si odpověděl: Ono to asi jinak nešlo. Moje reakce: ,,Tehdy lidé nedokázali jinak řešit spory.” ,,Babi, jak víš, že všichni? Proč říkáš lidé? Ty to děláš často. Taky třeba říkáš, že všichni novináři lžou. Neříkej to, prosím, mě to na tebe mrzí.” ,,Miri, máš pravdu, já se to pokusím od tebe naučit.” ,,Babi, už tě to učím dost dlouho, že bys to už mohla pochopit.”