Pouštíme si audioknihu Slyšíš, jak mluví stromy? Obsahem i kvalitou přednesu je skvělá. V druhé kapitole se říká, že malé stromy chodí do školy asi tak 200 až 300 let. Mírova spontánní reakce byla víc než výmluvná. Málem spadl z gauče v totálním šoku. A to má za sebou teprve druhou třídu. Vzpomněla jsem si na příspěvek Jany Nováčkové.
Míra miluje Dášeňku. Koupila jsem na našem školním bazárku nádherné vydání. Rozzářila se mu očka. Přečetl si název a povídá: ,,Dášeňka. Čtu to dobře? Dášeňka. Ne Dášenka. Takže babi, chceš mi říct, že jsem skoro devět let žil v omylu?”
Míra objevil moje masážní ježky. Už jsem na ně zapomněla. ,,Babi, k čemu to je?” ,,Na masírování.” ,,No, není to moc příjemný. Mám jiný nápad. Babi, víš, co jsem to postavil?”
Matematické symboly vidí všude. Řešení: 0%
Vy všichni, jak tady jste, tomu rozumíte?
Komentář mého muže: Jistě. Profesor Eliáš vysvětluje Cimrmanovu stať z knihy Obr na hliněných nohou, o důsledcích počátku průmyslové revoluce ve vztahu k hroutícímu se rakouskému mocnářství.
Jedeme metrem, Míra pořád a pořád mluví. Jeho otázky jsou nekonečné. Říkám: ,,Míro, teď bude pauza. Potřebuji klid. V muzeu budeš mít určitě milion otázek.” Dorazíme do Národního muzea, zaplatíme vstup a sotva projdeme turniketem, Míra se na mě otočí a povídá: ,, Tak už můžu začít s další otázkou?”
Cestou na tramvaj našel Míra krásný kamínek. ,,Babi, ten mi připomíná Jupitera, třeba z něj spadl.” Pak se zamyslel a dodal: ,,To vlastně nejde. Jupiter je z plynu.”