Jedeme metrem. Míra poslouchá názvy stanic, spřádá hypotézy, proč a jak ten název vznikl. Třeba Pražského povstání – protože tam leželi a pak vstali. Muzeum. ,,Babi, co je to za muzeum? Národní? To potřebuju vidět.” Tak tam vystoupíme. Vylezeme na Václavák, koukáme na muzeum a já přidám legendu o sv. Václavovi (když už stojíme u koně), jak spí s vojskem v Blaníku. Míra poslouchá, oči vykulené, pusu otevřenou. Po chvilce se ptá: ,,Takže Václav je hodnej? A on nám pomůže? A on tam spí? A babi, máš na něj číslo?” ,,Proč?” ,, No, aby nezaspal.”
Rubrika: Hlášky
Svařák silvestrovský
Je silvestrovsý podvečer. Jedeme na Vyšehrad na procházku. Kupuji si svařák. Cedule mě upozorňuje, že je určen k domácí konzumaci a na veřejnosti ho pít nesmím. Já se cítím na Vyšehradě jako doma, tedy konzumuji. Míra: ,,Babi, co je to svařák?” Vysvětlím mu to. ,,Takže ty piješ alkohol? To jsem teda od tebe nečekal.”
Noční zážitek
Koupili jsme si makrelu. Byla moc dobrá. V noci první začal zvracet Mireček. Převlíkala jsem postel dvakrát. Míru taky. A mám problém – jakmile mě něco v noci vzbudí, už špatně usínám. Po chvilce (bylo asi půl jedné) Míra povídá: ,,Babi, chrápeš, nemůžu spát.” ,,Miri, já se otočím a bude to dobrý.” Když už jsem skoro usínala, tak se mnou zaklepal a povídá: ,,Babi, nepovedlo se ti to, chrápeš.” A bylo po spaní 🙂 O pokusu s makrelou si přečtěte zde >>
Sněhulák v mrazáku
Přijela jsem na návštěvu: ,,Babi, mám pro tebe sněhuláka.” ,,Míro, vždyť už není sníh.” ,,To nevadí, my jsme ho pro tebe schovali.”
Pane Bože
Míra něco zvoral, tak říkám: „Pane bože.“ Bezelstně se na mě usměje a laskavým tónem povídá: „Ano, přeješ si?“ Začala jsem se hodně smát a on odvětil: „ No, říkala jsi, pane bože, tak jsem se ti ozval. „
Záchodové prkénko
„Míro, proč je zase na záchodě na zemi mokro?“ „Nevím.“ „Ty ses zase netrefil?“ „Ne.“ „To se nemůžeš soustředit? Proč u čůrání myslíš na kraviny?“ „Jenže babi, já myslím na hezký věci a ne na kraviny.“