Jarní prázdniny jsme strávili společně. Opět to byl krásný svět, ve kterém nejsou ..blbé zprávy”, kde je zábava, spousta zvídavých otázek. Neutuchající chuť poznávat svět. A spousta hlášek: Já:,, Robi, vem Míru do kotelny a nauč ho zatápět.” Robert: ,,Bude strašně špinavej.” Já: ,,On to přežije.” Robert: ,,On jo, já ne.” Míra: ,, No, tak to si už vem lopatu a běž si kopat na zahradu hrobeček.”
,,Babi, kdy ses narodila?” ,,1969″ ,,Babi, to není možný. V tak dávných dobách jsi nemohla být na světě.”
A co jsme všechno spolu zažili?
Poprvé na bruslích a třetí den už piruetka 🙂 Škoda, že mrazy tak rychle povolily. Ze dne na den začalo období čvachtavého sněhu. Tak jsme se v polovině týdne vydali za sněhem na Broumovsko.
Procházky nádhernou broumovskou přírodou. V klášterní zahradě v Broumově roste už 200 let dub, Míra si to pamatoval z letních prázdnin, tak jsme se stavili v klášterní kavárně pro kávu a prošli se zasněženou zahradou.
Sjíždění sjezdovky na pekáči se skokem dalekým. Kdy se tohle poštěstí? Z Janoviček byl díky slunečnímu počasí nádherný výhled na Sněžku. Cestou domů jsme se domluvili, že v létě se pojedeme na nejvyšší horu podívat.
Stavba obr sněhuláka. Maxe V. Všichni letošní sněhuláci se jmenují Max. Sněhulák broumovského typu má v ruce velikonoční pomlázku.
Celý týden Míra tvořil úkoly pro nás. Byly to rébusy, často počítání a hry spojené s bludištěm a plněním úkolů a obtížných misí. Možná se inspiroval naším společným vánočním luštěním.
Dozvěděla jsem se, že některé hry se s babičkou prostě hrát nedají. Jedině s Robertem, protože to holky nechápou 🙂
I já jsem pro něj měla připravené šifrování, ale nestihli jsme to, tak příště.
Výborná babiččina kuchyně. Jak jinak 🙂
,,Babi, co máš v ledničce zdravého? Jenom mrkev, no, co se dá dělat.”
,,A babi, tak si myslím, že poslední vitamín v abecedě je vitamín K. Další písmenka už vitamíny nemají, že?”
Četba, poslech, vypravování, krásné chvíle při pravidelných chvilkách s knížkami. Míra objevil Lovce mamutů, 20 000 mil pod mořem a další skvosty z knižního světa. Máme i novinky na večerní čtení na dálku.
Dočetli jsme Neználka. Zjistila jsem, že existuje celkem 6 dílů. Věděla jsem o třech, které máme doma ještě z dob našeho dětství.
Jízda na kole – cesta u domu je bez sněhu, sluníčko svítí – Míra učí se jezdit na kole. Moc se mu to nedaří, ale já a Robert jsme uhonění. Míra to okomentuje: ,,No, no, trocha pohybu nikoho nezabije.”
Fotbálek. Každý den musel být minimálně jeden zápas. Zhruba před rokem měl Míra problém s tím, že nechtěl a neuměl prohrávat. A to v čemkoliv. Teď nemá rád, když prohraje někdo jiný. Udělá vše pro to, aby byl zápas vyrovnaný, nebo abychom vyhráli my.
Bazén- měli jsme možnost jít do bazénu. Proč ne? Paráda! Plavání – chuť se učit by byla, výsledek se zatím nedostavil. Kdybych sem dala fotku z bazénu, bude vidět jen hladina. Míra se potápěl a hledal špunt.
Návštěva veteriny s nemocným pejskem. Tedy tolik zajímavých věcí na jednom místě! Ordinace byla plná přístrojů, modelů vnitřností. Vítězem nejzajímavějšího modelu se stala blecha na kůži (průřez kůží).
Téměř denně natáčel různá videa na mobil. Tentokrát udělal změnu. To první video s medvídkem jsem natáčela podle instrukcí já. Chtěl ho poslat mamince a Filipovi (můj syn). Filip pohotově odpověděl zasláním videa z dílny. Mobil používáme k různým činnostem.
Krmení labutí – poslední den prázdnin opět v Praze. Sníh je pryč, mráz povolil a zjistili jsme, že největší zimoviště labutí v Praze je na náplavce na Smíchově. Labutě se zde zdržují už 50 let. Míra se s Robertem vybavili nakrájenou zeleninou a ovesnými vločkami a vyrazili. ,,No a babi, co když se to jídlo pro labutě potopí?” ,,Tak nakrmíš ryby.” ,,A ve Vltavě žijí ryby?” Musela jsem opět hledat odpověď. A co jsme zjistili, to nás oba překvapilo:-)
Najdi rozdíly – počátek krmení a po 5 minutách 🙂
Železniční most – shodou náhod byl poblíž a tenhle most je Mírův nejoblíbenější. Splnil si sen a prošel se po mostě 🙂 Z mostu je krásný výhled na řeku.
Přívoz – co se ještě nakonec svézt přívozem? Tak to byla perlička na dortu.