Tak nám začal prodloužený víkend. Pauza od školy. Ale jen zdánlivě. Dostala jsem žákovskou knížku, kterou musím prý dát doma podepsat.
Kuchyňská minutka mi odměřila přestávku na oběd. Měla jsem kuře.
Po obědě jsem musela do družiny. Nepomohlo mi žádné protestování. Prý se musím seznámit s paní družinářkou a budu skládat puzzle.
Volá Robert. Říkám: ,, Promiň, nemůžu teď mluvit, jsem ve škole a mám vyučování.” ,,To je mi tě líto,” na to Robert. A Míra povídá: ,,No však i pro tebe, Roberte, mám připravené úkoly. ” Robert úlevně: ,,Ale já jsem v Praze, já teď do školy nemůžu.” ,,To nevadí, zapni si kameru, my jsme se taky učili online. To zvládneš.”
