V pátek jsem si přivezla do Prahy kluky na prázdniny. První otázky, které padly už na nádraží: Co budeš dnes vařit? Kam půjdeme dnes na výlet? Kdy přijde Robert domů?
Honzík nám ze svého kapesného koupil dárky. A už mě lépe poznal, takže už mi mohl říct, že, mě má moc rád.
Rozhovor kluků v autobuse : Míra: ,,To víš, všechno má svoje výhody. Ve městě jsou herny a bazény, na vesnici zase příroda.” Honzík: ,,Ale příroda je důležitější než herny a bazény. Příroda stvořila život.” Míra: ,,To máš pravdu. A nesmíme ji ničit a vyhazovat odpadky, nebo nám to vrátí.” Honzík: ,,Ona nám to už vrací.” Míra: ,,Jenže ona to vrací všem. I těm hodným.”
První den jsme ještě stihli zajít do dětské herny. Robert nedorazil ještě domů. Honzík: ,,Já neusnu. Budu na něj čekat. Vydržím do 4 do rána. Mám to vyzkoušený.” Míra: ,,No, já bych ti radil, abys usnul. Zítra určitě bude zajímavý výlet, tak abys dobil energii.” Honzík: ,,Mně klesla jen o 20%. Míra: ,,Mně jen o 5%. ” Ptám se: ,,Vy nejste unavení?” Míra: ,,Ne. To víš, skoro žádnej pohyb.” Já: ,,Jak to?” Míra: ,, Ráno chystání, pak 2 hodiny ve vlaku.” Já: ,,A co ta herna? Vždyť jste 2 hodiny lítali, ani jste se nezastavili.” Míra: ,,Babi, pochop, děti to mají jinak než vy, starší dospělí.” Řekla bych, že spali do 10 minut.