Je červenec, prázdniny. Už několikátý den venku leje jako z konve. V otevřených dveřích na terasu stojí Robert, vedle něj Míra a pozorují déšť.
Robert: ,,Močí a močí.”
Míra: ,,Robi, to další slovíčko, prosím, vůbec neříkej.”
Rozesměju se.
Míra: ,,Nešlo by to aspoň jeden den bez těch sprostých slovíček?”
