Zázrak zrození

V únoru letošního roku se Mirečkovi narodil bráška. Byla, a je, to v jeho životě veliká změna. Najednou „spadl z lopaty“ a přestal být jedináčkem. O to víc si užívá, když je u babičky sám a má veškerou pozornost pro sebe.

Jeho rychlé životní tempo často naráží na mé limity. To pak prosím o chvíli klidu a možnost odpočinku. Zanedlouho už opět slyším: „Babííí. Pojď se kouknout“.

Jednou jsme jeli s manželem autem a volal mi Mireček: „Babí, jak se dostanou miminka do bříška?“

Evidentně ho zázrak zrození stále motivuje k novým otázkám. Jak se dostanou miminka z bříška, to bylo v pohodě, ale jak dovnitř, to jsem si tak říkala, že nechám na rodiče. Nicméně Mireček volal a otázku položil. V autě byl hluk, a tak jsem mu třikrát zopakovala, že ho špatně slyším a získávala jsem čas na odpověď. Míra byl s otázkou vytrvalý. V duchu jsem si říkala, sakra, tak rodičům se do toho nechce, tak to hodili na mě. Ale možná o tom ani  nevěděli. Má svůj mobil, ze kterého může jen prozvánět a já volám zpět. K tomu maminku nepotřebuje.

Vzpomněla jsem si na pedagogickou zásadu: vysvětlujeme přiměřeně věku a chápání dítěte:

 „ Mirečku, v břiše máme žaludek, to víš. Holky tam mají ještě takový balonek, říká se mu děloha a v tom je vajíčko a z toho vajíčka se vyvine miminko.“ V telefonu bylo chvíli ticho a pak se ozvalo: „Aha. Tomu rozumím. Tak ahoj.“ Uf, prošlo to.

Můj manžel, který celý hovor poslouchal, se podivil, že jsem z procesu vzniku miminka úplně vynechala zásluhu mužů. Tak příště bude vysvětlovat on. Už se těším.

Jméno miminka zjistíte, když vyluštíte křížovku 🙂

Malý princ nikdy neupustil od otázky, jakmile ji jednou položil. (Malý princ,  Antoine de Saint –  Exupéry)