Příklady z matematiky – Mírova zamilovaná činnost a hledání cest v bludištích.
Robert: ,,Kde ten poklad může být schovaný? ,,No a co třeba hrad, Roberte? Poklady byly většinou na hradech, ne?” V obýváku postavil z kostek hrad s hradbami a středověkou vesnici.
Jedeme metrem, Míra pořád a pořád mluví. Jeho otázky jsou nekonečné. Říkám: ,,Míro, teď bude pauza. Potřebuji klid. V muzeu budeš mít určitě milion otázek.” Dorazíme do Národního muzea, zaplatíme vstup a sotva projdeme turniketem, Míra se na mě otočí a povídá: ,, Tak už můžu začít s další otázkou?”
,,Jé dopis, zase od skřítka” a ,,jé kryptex a písmenkovej! A babi, že to chystáš ty?” ,,Já? Skřítek.” ,,Ale ty seš skřítek.” ,,Já nejsem tak zelená.” Robert: ,,Jak kdy.”
Ještě večer jsem po bytě rozmístila papírové skládačky.
V dopisu byla křížovka – heslo PEJSEK. Míra otevřel cryptex a zjistil, že má hledat po bytě 10 papírových skládaček a luštit. Papíry našel, rozložil, vyluštil a odpovídal na otázky. Nejvíc ho zaujala otázka: Kdo může prdět? Zjistili jsme třeba, že i bezobratlí mohou prdět, ale třeba ne metan.
Načež se Míra naučil vytvářet křížovky a úplně sám připravil dvě pro Roberta. Heslem z první křížovky Robert otevřel cryptex. V kryptexu měl text: Další stopa je v koupelně. Tam byla schovaná druhá křížovka, která Roberta přivedla do domečku, jenž u nás vznikl v obýváku po Mírově příjezdu (Stačí deka, gauč, stolička a může se bydlet.) V domečku byl schovaný poklad. Míra celou svou hru vytvářel cca hodinu.
Konečně se nám podařilo navštívit kryptu Karla IV. A také jsme viděli kopii korunovačních klenotů. Paní průvodkyně nám řekla, že jablko i žezlo vážily 1 kilo a koruna 2,5 kila. Tak jsme si zkusili, jaké to ten Karel měl 🙂
Cestou na tramvaj našel Míra krásný kamínek. ,,Babi, ten mi připomíná Jupitera, třeba z něj spadl.” Pak se zamyslel a dodal: ,,To vlastně nejde. Jupiter je z plynu.”
Dva trezory – jeden na číselný kód a druhý na klíč (koupila jsem v bazaru), morseovka a příklady z matematiky – tohle Míra dnes našel na stole. Okamžitě se pustil do morseovky a zjistil, že: Klíč je pod rohožkou. Při počítání narazil na dělení, které ještě prý ve škole nebrali, ale hned pochopil princip a poradil si se všemi výpočty.
V zeleném trezoru byla dřevěná kolečka s obrázky souhvězdí (koupeno zde>>) a v červeném dopis od skřítka s indiciemi. Podle nich našel Míra ve své knihovničce Velký atlas vesmíru, v něm pak mapu hvězdné oblohy a pokládal kolečka se souhvězdími na místa v mapě. Orientoval se docela dobře, několikrát jsme byli na hvězdárně i v planetáriu, tak na to vzpomínal.
Když hledal souhvězdí Kasiopea, povídá:,, A co to je? Tohle, že je princezna? ” A vykulil oči. Museli jsme si přečíst báji o Andromedě, Perseovi, Kasiopee. Taky se chtěl naučit, jak se kóduje červený trezor, změnil kód a připravil pro Roberta pátrací hru. Do trezoru mu schoval čokoládu 🙂 Nakonec mu zasvítila očka: ,,A s tímhle bych mohl udělat i hru venku, že?”
U oběda poskládal Míra souhvězdí Kasiopea z brambor.
