Medvídka Wrr máme doma. Oba díly i plyšáka. Je to krásné čtení. A protože zítra končí škola a to se sluší oslavit, čeká na Mirečka překvapení.
Oficiální verze, která bude v knize.
Pracovní verze, kterou v archivu uložíme. Puritáni dále nečtou.
A zítra začínají co? Práááázdninýýý.
“A babi, proč jsou prázdniny tak dlouhý? Mně se bude stýskat.”
Medvídek Wrr i netopýr Warren jsou pořád s námi >>
Prázdniny se blíží, a přestože mě události minulých měsíců učily, že se téměř nic nedá plánovat, propadla jsem už horečce chystání 🙂 Slíbila jsem, že napíšu článek na Učitelnici a tím jsem si utřídila myšlenky.
V knihovně jsem si vypůjčila spoustu, ano spoustu, knih. Co kdybychom to stihli přečíst? Knižní stánek je v těsném sousedství restaurace s tankovým pivem.
Nahrávku jsem pořídila až doma. Pravda, v restauraci jsem si ukázky, z krásné knihy Zdeňky Jordánové Sirínek se vrací, přečetla.
Na cesty autem, nebo jako kulisu při stavění z kostek, máme připraveny audioknihy.
Jednou jsme poslouchali v autě housle pana Svěceného a Míra to glosoval: “To je nádherná hudba.” Takže s námi opět bude cestovat i toto CD.
Přikoupila jsem nové hry.
A vytvořila jsem i svoje nové prázdninové. Podrobně se s mým tvořivým prázdninovým nadšením lze seznámit zde >>
Naše nová zábava. Samozřejmě, že na střeše bude kamera a budeme nahrávat záznamy. Pokud vydržíte sledovat nahrávku do konce, zjistíte, zda auto vyjelo kopec s trávou a ještě něco 🙂
Mám představu, že si budeme psát deník, možná i namlouvat audiodeník. Samolepky jsou připravené.
Krásné samolepky do prázdninového deníku a na dopisy dorazily.
A budeme psát dopisy a pohledy. A pečetit 🙂
Tento typ úloh Míru nesmírně bavil. Byl mi doporučen jako skvělá metoda trénování poruchy pozornosti. Proto jsem vytvořila pro Mirečka kartičky. Využili jsme při různých typech řešení figurky nebo knoflíky. Pochopitelně, že jsme museli také počítat 🙂
Tak si to také s dětmi krásně užijte.
Když byly Mírovi 4 roky, zavedla jsem ho do knihovny a on slavnostně dostal průkazku malého čtenáře. Ovšem ohradil se: ,, Já nejsem přece žádný čtenář, já číst neumím. Nemáte kartičku pro malého posluchače?”
Mireček dostal další průkazku, stal se čtenářem místní knihovny. V Praze už má průkaz několik let. Do knihovny jsme vzali i brášku 🙂
