Měsíc: Září 2021

in

Štěpán

Člověk může ve svém životě potkat více malých princů. A může jim být 5, 50 nebo 17 –  jako Štěpánovi. A Štěpán psal a dopsal a vydal knihu. Do věnování mi napsal: ,,po všech těch letech tě konečně vítám ve svém světě..” Nikdy jsem fantasy nečetla, ale teď ČTU a málem jsem přejela stanici, jak jsem se začetla :-). Kapitola, ve které hlavní hrdina leze do studny, byla pro mě silným emočním zážitkem. Se Štěpánem se potkáváme ve škole. Dnes jsem četla jeho verše. Myslím, že o něm ještě v budoucnu uslyšíme.

Pokusila jsem se o ukázku z úvodní kapitoly. Prozkoumejte Štěpánův web a nezapomeňte si na jeho stránkách pustit video. 

in

Nové pohádky o dopravních značkách

Knížka mě při prvním čtení vůbec nezaujala. Ale na tom nezáleží. Míra se k ní vrací už snad po desáté. 20 příběhů o 20 dopravních značkách a závěrečný kvíz ověřující znalost značek ho natolik fascinuje, že nás čeká výlet do Českých Budějovic. Tady totiž jezdí v podzemí skřítek na malinkém kole a vesele si zpívá. Dětského čtenáře knížka evidentně nadchla 🙂

Při čtení kapitoly První auto v Kocourkově jsem dostala otázku, zda opravdu existuje Kocourkov. A máme nový cíl pátrací mise 🙂 V kapitole O strachu jsme debatovali, že kdyby panáček na značce zákaz vstupu chodců stál a nevypadal, že jde, tak by to děti dřív pochopily. A závěrečném kvízu Míru pobavila jedna z možných odpovědí u značky děti – utíkej rychle. Mně přišlo vtipné (v této souvislosti) , že tahle značka je před školou

in

Byl jsem za Jiráskem

Jsme na prázdninách v Broumově. Čteme opět  Macha a Šebestovou a Míra se dozví, že Jirásek bydlel v Hronově, což je z Broumova kousek a nutně se potřebuje do Jiráskova domečku podívat. Rodný dům jsme prošli dvakrát, prošmejdili jsme muzeum a zašli i na hřbitov k hrobu Jiráska.

Když jsme se večer vrátili domů, Míra vyběhl na zahradu a povídá sousedovi Martinovi: ,,Čau, sousede.” Martin: ,,Čau, Míro, tebe jsem tu celý den neviděl, kdes byl? Na koupališti?” ,,Ne, byl jsem se kouknout za Jiráskem.”

V parku je Jiráskova socha. Míra si v knihobudce, která je tady opravdu nádherná, vybral knížku a koupenou plácačku na mouchy využil jako hůlku. Při focení zaujal ,,postoj ala Jirásek”.  ,,Miri, ty budeš jednou spisovatelem.” ,,Ne, já na takový věci nemám čas, já budu zachránce a zachráním svět.” Přesto by tu nějaké literární pokusy už byly 🙂 

in

Ježíšek

,,Babi, na něco se tě zeptám o Ježíškovi, ale řekneš mi pravdu. Opravdickou. Ne to, co se říká dětem, slibuješ?”  Vážné dětské oči a nesmlouvavý výraz mi daly najevo, že není vyhnutí. ,,No, dobře, když to budu vědět.” Trošku jsem kličkovala.

,,Babi, já mám podezření, že Ježíšek dárky kupuje, že je nevyčaruje, je to pravda?”

Dost se mi ulevilo. 

Otázku zřejmě položil pod vlivem našich společných knižních chvilek. 

Na úžasnou knihu pana Kratochvíla jsem nezanevřela. Určitě ji přečteme ještě jednou o Vánocích.

in

Mikuláš, Ježíšek, pan Vrána a my

Miloš Kratochvíl je autorem této krásné knížky s vánoční (i adventní tematikou). Četli jsme ji v červenci a vůbec nám to nevadilo 🙂 Text vyvolal velmi, velmi důležitou a vážnou otázku, při které jsem se vnitřně orosila :-). Knížku doporučuji: laskavý text, vtip, dětské vidění světa, milé ilustrace. 

,,Vyběhl jsem před dům a začal jsem chytat vločky na jazyk. První vločky jsou nejlepší. Jsou strašně dobé. I když nemají žádnou chuť. To mi na nich právě chutná!”

,,Asi jste se řádně postili, když vidíte zlaté prase, co?” zářil pan Vrána. A do toho se zase zapletla modlitba paní Vránové: ,,Bože, Bože! On natřel našeho Gustíka zlatou barvou na jmelí! Co si o něm ta němá tvář pomyslí?!”