Dnes si chci udělat radost. Pošlu klukům dopis s křížovkou, písničkou a zajímavostí o tom, jak si krokodýli čistí zuby. Pečeť nesmí chybět – vybírám čtyřlístek pro štěstí. Text je z knihy, kterou jsem již minule v dopisech využila.
Když máš jen jednu samolepku, vytiskni si obrázek. A když zjistíš, že máš v tiskárně málo barvy, smiř se s tím, že nebude celý 🙂
Všichni tři moji kluci bydlí ve vesnici, kterou protéká Sázava. Tedy Moravská Sázava. Já jsem se v ní jako dítě koupala 🙂 a kluci se tento víkend učili pod viaduktem bát 🙂 Vzpomněla jsem si na písničku Nedvědů. Je to v ní přesně vystiženo. Klukům jsem řekla, že jistý pan zpěvák o tom, co teď prožívají, napsal píseň. Míra: ,,Tak já teda žádnou píseň neplánuju.” Honzík: ,, Kámo, o deset let později – Byl jednou jeden kluk a ten se bál…” dál už si to nepamatuju, ale Honzík u toho parádně repoval 🙂
Nedaleko od viaduktu je klášter ze 13. století Koruna. Kdybyste náhodou šli kolem, stojí to za to.
Mezitím, co Míra s Honzíkem poslouchali, jak duní vlak, Markétka – dcerka moje milovaná – s nejmladším Toníčkem chodila po lávkách přes řeku.
S Robertem jsme se pak několik dní po tomto zážitku pustili na putování Posázavskou stezkou.
Přišla jsem z práce. Utahaná. Robert se mě zeptal: ,,Co je nového?” ,,Jsem utahaná a je mi smutno.” ,,A co je nového?” zopakoval otázku. Jenže ve schránce čekal dopis od Honzíka. Našeho nového vnoučete, které k nám přišlo do života. A ten dopis mi okamžitě změnil náladu. Únava i smutek byly pryč. Jak je to prosté.
„Život není ani prostý ani složitý, ani jasný ani temný, ani rozporuplný ani vnitřně jednotný. Život prostě je.“ — Antoine de Saint-Exupéry, kniha Citadela