Bolavý zub a Pavouček Čenda

Včera se Míra po týdenních bolestech dočkal vytržení zubu. Když odjížděl na pohotovost, řekla jsem mu, že na něj bude čekat překvapení. Za statečnost. Měla jsem doma pro něj schované knížky o Pavoučku Čendovi. První díl jsme četli už několikrát. 

,,Babi, existuje i čtvrtý díl?” ,,Ne.” ,,Tak panu Čechovi napiš, aby ho napsal.” ,,A proč?” ,,Aby mi ty knížky vyšly do čtverce.”

Trochu jsem měla obavy, zda je kniha odměnou za statečnost.

,,Miri, nevím, jestli nejsi zklamaný, že jsou to knížky.” ,,Ne, babi, Pavel Čech je přece hodně dobrý spisovatel, akorát nevím, jestli jsem byl tak statečný, abych dostal tři díly. Já jsem dost křičel.”

,,Babi, ani si neber brýle, dnes budu číst já, potřebuji trénovat. Nechci na vysvědčení dvojku.”

Společně jsme před časem přečetli Velké dobrodružství Pepíka Střechy.  

Knížku jsem měla půjčenou od kolegyně. Je nádherná. Dobrodružná, lidská, krásné ilustrace. Míra si ji zamiloval. A po jejím přečtení prohlásil, že až vyroste, bude spisovatel (což mě překvapilo, protože dosud to odmítal), ale taky bude autor. Ještě úplně nevím, jak to myslí 🙂 

Dovětek psaný po několika dnech: Knížky vyjdou do čtverce 🙂 4. díl už je doma.