Rok: 2022

in

Knižní veletrh

Celodenní výlet na veletrh Svět knihy se vydařil. I přes velké vedro, které ve stanech s knihami přecházelo v dusno, jsme si společný den v knižním světě užili. Řekli jsme si, že se jdeme JENOM PODÍVAT, že se budeme JENOM INSPIROVAT, a že NIC NEBUDEME UŽ KUPOVAT, protože naše knihovna už zase praská ve švech. A jak to dopadlo?

Na setkání se spisovatelkami a ilustrátorkou se Míra účastnil soutěže o knihu, ale nevyhrál. Pak se ale zapojil do besedy a za svůj zvídavý dotaz a za způsob, jakým ho položil (no prostě poprosil a poděkoval), dostal knížku Paříž s vůní zločinu jako dárek.  Na této knížce nás zaujalo, že si čtenář může vybrat, kudy se bude děj ubírat. 

V čtenářském koutku jsme objevili další poklad Slyšíš mě?

V laskavém textu k dětem promlouvá příroda a říká, kdy a jak ji děti mohou slyšet a vnímat? Celá knížka končí otázkou: Víš, kdo jsem? 

Zjistila jsem, že existuje aplikace Rostík. Tu musíme prozkoumat.

Potkali jsme Večerníčka a kamenožrouta. 

Poslechli jsme si moudré povídání pana Jiřího Žáčka, popovídala jsem si s Michalem Čunderlem, jehož knížku Bubela naprosto miluji a Vosa Marcelka je u nás jako doma. A teď do naší knihovničky přibyla další jeho kniha Honza a Beránek.

Tak zase za rok.

in

Zločinu na stopě

Detektivní pátrání, vtipné pojmenování postav, možnost návodných otázek (pokud je nepotřebujete, nemusíte, ale je tu ta možnost), zapeklité příběhy…to vše v knize Zločinu na stopě, jejíž texty používám v dopisech klukům.

Knížku doporučuji pro děti ve věku cca 8 – 10 let, zkoušela jsem s ní pracovat i ve škole se čtvrťáky a páťáky.

Ráno mě potkal klučina ze 4. třídy a povídá: ,,Ivo, co bude tématem dnešní hodiny?” Povídám: ,,Detektivní pátrání.” ,,Jo, to je super.” Udělal loktem  zalomení, gesto, které často používají děti.

Cíl hodiny:

  1. Opakování a procvičení rodů a vzorů podstatných jmen >>
  2. Porozumění čtenému textu (dopis, literární text). Klíčová slova.
  3. Slovní zásoba – nová slova, obohacování slovní zásoby (slova z kartiček – porozumění).
  4. Týmová spolupráce, volby strategií řešení problémů.
  5. Slohová práce – vaříme lektvar.
in ,

Bolavý zub a Pavouček Čenda

Včera se Míra po týdenních bolestech dočkal vytržení zubu. Když odjížděl na pohotovost, řekla jsem mu, že na něj bude čekat překvapení. Za statečnost. Měla jsem doma pro něj schované knížky o Pavoučku Čendovi. První díl jsme četli už několikrát. 

,,Babi, existuje i čtvrtý díl?” ,,Ne.” ,,Tak panu Čechovi napiš, aby ho napsal.” ,,A proč?” ,,Aby mi ty knížky vyšly do čtverce.”

Trochu jsem měla obavy, zda je kniha odměnou za statečnost.

,,Miri, nevím, jestli nejsi zklamaný, že jsou to knížky.” ,,Ne, babi, Pavel Čech je přece hodně dobrý spisovatel, akorát nevím, jestli jsem byl tak statečný, abych dostal tři díly. Já jsem dost křičel.”

,,Babi, ani si neber brýle, dnes budu číst já, potřebuji trénovat. Nechci na vysvědčení dvojku.”

Společně jsme před časem přečetli Velké dobrodružství Pepíka Střechy.  

Knížku jsem měla půjčenou od kolegyně. Je nádherná. Dobrodružná, lidská, krásné ilustrace. Míra si ji zamiloval. A po jejím přečtení prohlásil, že až vyroste, bude spisovatel (což mě překvapilo, protože dosud to odmítal), ale taky bude autor. Ještě úplně nevím, jak to myslí 🙂 

Dovětek psaný po několika dnech: Knížky vyjdou do čtverce 🙂 4. díl už je doma. 

in

Staré pověsti české a současní novináři

Pustili jsme se do večerního čtení Starých pověstí českých.  Vtipné ilustrace Míra uvidí dodatečně. V pověstech se objevil i jeho milovaný Vyšehrad, ví, kde by našel sochu sv. Václava i sochu Bruncvíka. Zjistil, že nám v těžkých dobách pomůže blanické vojsko, Bruncvíkův kouzelný meč a Ječmínek. Takže to je prý dobrá zpráva. 

Knížka je napsána srozumitelným jazykem. Přesto se Míra doptává na slovíčka: ustrnout se, chrabrost, tesknit, chřadnout, obměkčit, uskrovnit se …

V jednom příběhu – Opatovický poklad je popsáno, jak mlýn přestal klapat, protože se znenadání ztratila voda. Míra na to pověděl:,, A místo mouky se začaly mlít pohádky.” 

Když totiž jedete autem z Hronova na Broumov, je tam v zatáčce velký mlýn, ve kterém bydlela babička Karla Čapka. A na domě několik let visel poutač: Mlýn, ve kterém se mlely pohádky. Dnes jsou v tomto mlýně městské sociální byty.  V Hronově je také rodný dům autora Starých pověstí českých.

A já si připomínám, že nemám vše generalizovat. Vysvětlím: Včera jsme četli pověst o Bruncvíkovi. Než se vrátil ze světa domů, musel prokázat velkou statečnost, chytrost a odvahu.

Ale byl i, z našeho dnešního pohledu, velmi krutý, když povraždil mnoho lidí. Míra měl potřebu o této skutečnosti mluvit, protože Bruncvík byl hrdina.

A kladl otázky: Proč tolik zabíjel? A pak si odpověděl: Ono to asi jinak nešlo. Moje reakce: ,,Tehdy lidé nedokázali jinak řešit spory.” ,,Babi, jak víš, že všichni? Proč říkáš lidé? Ty to děláš často. Taky třeba říkáš, že všichni novináři lžou. Neříkej to, prosím, mě to na tebe mrzí.” ,,Miri, máš pravdu, já se to pokusím od tebe naučit.” ,,Babi, už tě to učím dost dlouho, že bys to už mohla pochopit.”