Jsme na procházce. Krásně chumelí. Bavíme se o tom, zda Míra pojede na jarní prázdniny k nám. Najednou se zeptá: ,,Babi, kdy umře vláda?” ,,Ve vládě jsou různí lidé, mladší, starší, každý umře jinak.” ,,Ach jo, to bude trvat.” ,,Co bude trvat?” ,,No, než otevřou dětem hřiště.” Vysvětlila jsem mu princip voleb. A že už budou na podzim. ,,Babi, to je za strašně dlouho. Já už bych chtěl mít ve škole tělocvik, nechápu, proč si nemůžeme zpívat, proč jsou zavřená hřiště pro děti.” A upřímně se rozplakal.