,,Babi, proč se rodí noví lidi?” ,,Někteří umírají a noví se rodí, aby nevymřel lidský druh.” ,,To ti řeknu, to Matka Příroda moudře zařídila. Asi hodně pije.” ,,Jak to myslíš?” ,,No ty mi přece říkáš, že musím pít, aby mi to myslelo. Zajímalo by mě, jak by jí to myslelo, kdyby nepršelo.”
Rubrika: Hlášky
Největší prcek
Markéta četla Mirkovi z knížky 500 zajímavostí, které bys měl vědět z historie. Narazili na kapitolu o bizonech.
Nejprve se ptal, jak bizon vypadá. Poté ho zaujalo, že někteří členové prérijních kmenů dostávali jména podle svých vlastností.
Jedna žena se tedy jmenovala „Ta, která promluví jen jednou,” nebo náčelník kmene „Ten, který se bojí koní.” Ptala se Mirka, jaké jméno by asi dostal on.
Navrhovala „Ten, co nikdy nezavře pusu“. On byl jiného názoru. Budu se jmenovat „Ten největší prcek na celý život.”
Teď se podrž
Míra se houpe na houpačce, telefonujeme si a Míra pokládá otázky. ,,Kolik je na světě hmyzu?” ,,Miry, ty jo, teď se podrž, hmyzu je víc než milion druhů.” ,,Babííí, to je fakt hodně, ale nechápu, proč jsem musel slézt z houpačky a jít se něčeho držet.”
První báseň
Mireček složil první báseň, doplněnou vlastní ilustrací. Přepis:
Spinkej, spinkej Toníčku na našem malém koníčku. Spinkej, spinkej Toníčku na našem malém koníčku.
Že bychom ho inspirovali?
,,Miri, ty budeš spisovatel.” ,,Ne, babi, já nemůžu být spisovatel, já jsem se narodil, abych zachránil svět.”
Nahrávka byla pořízena během večerního telefonního rozhovoru.
Vtip o Hurvínkovi
Dnes jsme si hodinu s Mírou telefonovali. Původně mi volal, protože potřeboval zjistit, jak to lidi dělali dřív, když ješte neexistovaly peníze. Máme domluveno, že si přečteme pohádku o penězích z knížky Markéty Šichtařové Zlatý poklad.
Během telefonování zazvonila pošťačka. ,,Babi, nepokládej to, já počkám.” Když jsem se vrátila: ,,Babi, víš, jak dlouho ti to trvalo? 2 minuty a 7 vteřin, já jsem ti to měřil.”
No a pak jsme si vyprávěli vtipy. Jeden ho zaujal tak, že si ho musel zapsat. Vzal si papír a já jsem diktovala. Popsal dvě stránky A4.
Nejenže se pobavil, ale také se při psaní dost ptal, proč se píše to či ono. Opět – vnitřní motivace a už v 1. třídě lze vysvětlit mnohá češtinářská pravidla.
A ode dneška Míra zná hymnu a ví, že se u ní má stát. Proč? Přečtěte si vtip o Hurvínkovi:
U Spejblů si koupili nové rádio a dali ho na WC. První si šel ulevit Hurvínek, za chvíli se vrátí a říká: ,,Bylo to pěkný, hráli polku.” Pak si jde ulevit Mánička. Za chvíli se vrátí a říká: ,,Bylo to pěkný, hráli valčík!”
Pak si jde ulevit Spejbl. Za chvíli se vrátí a nadává:
,,Bylo to hrozný, hráli hymnu a já musel stát, a to hovínko mi spadlo do kalhot.”
Smějte se
Toník je šťastný. Toník se směje. Buďte jako Toník.
