Dnes jsme si hodinu s Mírou telefonovali. Původně mi volal, protože potřeboval zjistit, jak to lidi dělali dřív, když ješte neexistovaly peníze. Máme domluveno, že si přečteme pohádku o penězích z knížky Markéty Šichtařové Zlatý poklad.
Během telefonování zazvonila pošťačka. ,,Babi, nepokládej to, já počkám.” Když jsem se vrátila: ,,Babi, víš, jak dlouho ti to trvalo? 2 minuty a 7 vteřin, já jsem ti to měřil.”
No a pak jsme si vyprávěli vtipy. Jeden ho zaujal tak, že si ho musel zapsat. Vzal si papír a já jsem diktovala. Popsal dvě stránky A4.
Nejenže se pobavil, ale také se při psaní dost ptal, proč se píše to či ono. Opět – vnitřní motivace a už v 1. třídě lze vysvětlit mnohá češtinářská pravidla.
A ode dneška Míra zná hymnu a ví, že se u ní má stát. Proč? Přečtěte si vtip o Hurvínkovi:
U Spejblů si koupili nové rádio a dali ho na WC. První si šel ulevit Hurvínek, za chvíli se vrátí a říká: ,,Bylo to pěkný, hráli polku.” Pak si jde ulevit Mánička. Za chvíli se vrátí a říká: ,,Bylo to pěkný, hráli valčík!”
Pak si jde ulevit Spejbl. Za chvíli se vrátí a nadává:
,,Bylo to hrozný, hráli hymnu a já musel stát, a to hovínko mi spadlo do kalhot.”