Rubrika: Život a smrt

in

Duha

V sobotu nám odešel i druhý pejsek. Ještě jsem se nedokázala vyrovnat s odchodem prvního a teď už jsme doma úplně sami. Mireček: ,,Babi, ty jsi moc smutná. Pomohl by ti obrázek ode mě?” Na obrázku jsou oba pejsci, Míra vystihl i to, že byli malinko menší a větší a řekl mi: ,,Babi, nakreslil jsem duhu a vždycky, když uvidíš na nebi duhu, tak se na ni můžeš podívat. A můžeš na ní vidět Filípka s Eninkou a oni se za vámi po té duze vrátí. “

,,Sbohem…,” řekla liška. ,,Tady je to mé tajemství, úplně prostinké: správně vidíme jen srdcem. Co je důležité, je očím neviditelné.” ,,Co je důležité, je očím neviditelné,” opakoval malý princ, aby si to zapamatoval.  ,, A pro ten čas, který jsi své růži věnoval, je ta tvá růže tak důležitá.” ,, A pro ten čas, který jsem své růži věnoval…,” opakoval malý princ, aby si to zapamatoval. ,,Lidé zapomněli na tuto pravdu,” řekla liška. ,, Ale ty na ni nesmíš zapomenout. Stáváš se navždy zodpovědným za to, cos k sobě připoutal. Jsi zodpovědný za svou růži…” ,, Jsem zodpovědný za svou růži…,” opakoval malý princ, aby si to zapamatoval. Antoine de Saint-Exupéry – Malý princ.

in ,

Kostel na Vyšehradě

Stojíme před chrámem sv. Petra a Pavla na Vyšehradě. Míra lítá, přeskakuje cosi na zemi. Upozorním ho, ať se podívá nahoru. „ Ty jo, to je vysoký! A babi? To je kostel?“ „Ano.“ „A tam se chodí modlit?“ „Ano.“ „Tak pojď, to musím dovnitř!“

A tak jdeme. Je první jarní koronaobdobí a lavice v kostele jsou omotané červenou páskou. „Babi, kde se tady modlí?“ Do lavic nemůžeme, tak říkám: „No nevím, co ty myslíš?“ Rozhlédne se, dojde před oltář (intuice – nikdo ho k tomu nikdy nevedl, nikdo s ním do kostela nechodil), klekne si, sepne ruce a začne si něco polohlasem drmolit (Kde tohle viděl?)

Když se postaví, zeptá se: „Může se říkat někomu, co jsem se modlil?“ „To záleží na tobě, jestli chceš.“ Chvíli přemýšlí, pak přijde a říká: „ Já ti to chci říct. Já jsem se modlil, aby obživnul náš pejsek a mohl tady být zase s námi.“

Vyhrkly mi slzy. „ A Miri, proč jsi klečel?“ „ Laura říkala (kamarádka), že když si klekneš, že to Bůh dřív vyřídí, ale já si myslím, že to není pravda. Už jsem to párkrát zkoušel a nevyšlo to.“

Při odchodu z kostela mě zarazí, že ještě musí zapálit jednu svíčku (za pejska už jsme zapálili). Dám mu peníze a on utíká zpět. Chce ji zapálit sám, tak jen pozoruji jeho konání.

„Můžu vědět, pro koho jsi svíčku zapálil?“ Trochu se ošívá a pak řekne: „Dám ti to jako hádanku. Mám to moc rád, má to čtyři komíny a je to už hodně dlouho pod vodou.“

Tak i Titanic měl v chrámu zapálenou svíčku.

Často si spolu s Filípkem lebedili.

Míra do  softwaru SmartNotebook vložil obrázky, nastavil si k nim animaci a namluvil je komentáři.

in

Zázrak zrození

V únoru letošního roku (2020) se Mirečkovi narodil bráška. Byla, a je, to v jeho životě veliká změna. Najednou „spadl z lopaty“ a přestal být jedináčkem. O to víc si užívá, když je u babičky sám a má veškerou pozornost pro sebe.

Jeho rychlé životní tempo často naráží na mé limity. To pak prosím o chvíli klidu a možnost odpočinku. Zanedlouho už opět slyším: „Babííí. Pojď se kouknout“.

Jednou jsme jeli s manželem autem a volal mi Mireček: „Babí, jak se dostanou miminka do bříška?“

Evidentně ho zázrak zrození stále motivuje k novým otázkám. Jak se dostanou miminka z bříška, to bylo v pohodě, ale jak dovnitř, to jsem si tak říkala, že nechám na rodiče. Nicméně Mireček volal a otázku položil. V autě byl hluk, a tak jsem mu třikrát zopakovala, že ho špatně slyším a získávala jsem čas na odpověď. Míra byl s otázkou vytrvalý. V duchu jsem si říkala, sakra, tak rodičům se do toho nechce, tak to hodili na mě. Ale možná o tom ani  nevěděli. Má svůj mobil, ze kterého může jen prozvánět a já volám zpět. K tomu maminku nepotřebuje.

Vzpomněla jsem si na pedagogickou zásadu: vysvětlujeme přiměřeně věku a chápání dítěte:

 „ Mirečku, v břiše máme žaludek, to víš. Holky tam mají ještě takový balonek, říká se mu děloha a v tom je vajíčko a z toho vajíčka se vyvine miminko.“ V telefonu bylo chvíli ticho a pak se ozvalo: „Aha. Tomu rozumím. Tak ahoj.“ Uf, prošlo to.

Můj manžel, který celý hovor poslouchal, se podivil, že jsem z procesu vzniku miminka úplně vynechala zásluhu mužů. Tak příště bude vysvětlovat on. Už se těším.

Jméno miminka zjistíte, když vyluštíte křížovku 🙂

Malý princ nikdy neupustil od otázky, jakmile ji jednou položil. (Malý princ,  Antoine de Saint –  Exupéry)