Četli jsme knížku Dášenka od Karla Čapka. Míra si ji zamiloval a už dva roky máme na zdi obrázek Dášenky. Dost dlouho tam visely dva úplně stejné, aby tam nebyla Dášenka sama.
Karla Čapka už byl Míra několikrát navštívit na Vyšehradě. A vždy oživuje vzpomínku na něj ve chvíli, když projíždíme Hronovem do Broumova. Na konci Hronova je mlýn, kde se mlely pohádky. Tady bydlela babička dětí Čapkových a pravděpodobně ona měla velký vliv na Karlovu pohádkovou tvorbu.
Před dvěma lety jsme odjeli s Robertem do Brna za dcerou na vánoční trhy a já jsem si zapomněla doma knížku. A tehdy se zrodila naše fiktivní Dášenka, o které vzniklo mnoho a mnoho povídek. Povídání o Dášence trvalo skoro dva roky. Lituji, že jsem ty příběhy neuchovala.
Vypadaly zhruba takto: Žila, byla jedna Dášenka se svým páníčkem v domečku. Jednou jen tak seděla a najednou ji zblajznul radiátor… Míra vždy řekl, co se stane a já jsem na to vymýšlela příběh a způsob, jak se situace vyřeší. Podmínkou bylo, že se nesmí nikomu ubližovat. A když jsem třeba vymyslela, jak se dostala z radiátoru, aby se jí nic nestalo, tak Míra řekl:,, A to nepomohlo. Zkus to vymyslet i jinak.”
Dášenka byla v plášti ponorky, mrazáku, na střeše s kocourkem Modroočkem, ztracená v lese…
Taky ji občas zblajzlo něco živého a ona musela projít trávicím traktem a to se pak dostala kanalizací třeba na druhý konec světa.
O Dášence jsem vymyslela vzdělávací materiál.
