Co mi přinesly letošní pozimní prázdniny?
- Mám nové vnouče 🙂 Mireček si přál, aby k nám mohl jet i jeho kamarád Honzík. A Honzík se zeptal, jestli mi může říkat babi. Jednou se Míra ke mně přitulil a povídá: ,,Mám tě moc rád.” A Honzík s klidným, vyrovnaným hlasem povídá: ,,Já ještě nemůžu říct, jestli tě mám moc rád, já tě ještě moc neznám.” Ty děti jsou tak nádherně upřímné, přímé a pravdivé. Škoda, že to mnozí v dospělosti zapomenou. Svět by byl hezčí.
2. Nádherné počasí – Honzík to okomentoval slovy: ,,To nám ale začíná krásný podzim.” A Míra se přidal: ,,To víš, listopad je prostě listopad.”
3. Spoustu zážitků při spoluúčasti na dětském vidění světa.
Když si kluci lehli na mez, naskočila mi v hlavě věta: Neválej se na zemi, budeš špinavý. Ale já jsem to neřekla! Místo toho jsem přemýšlela, jaké by to bylo, kdybych se válela s nimi. Dospěla jsem k závěru, že ,,odvahu” bych na to měla, ale nechtěla jsem riskovat zánět močáku 🙂
Museli jsme jet metrem. To se prostě musí a taky se musí projet nejdelší pohyblivé schody v metru. Mireček pak potřeboval vědět co nejvíce technických údajů.
Při cestě na tramvaj jsme míjeli autosalon. Okamžitě se oba shodli na tom, že musí jít omrknout auta. Prošli celé obrovské parkoviště! Když jsem je viděla, jak míří do haly, kde je STK, trochu mě zamrazilo, za chvíli vylezli, a když došli ke mně, řekli mi, že je tam nějaký pán, který divně mluvil česky, ale že mu rozuměli. A co prý tam chtějí? Kluci mu vysvětlili, že zkoumají auta. Řekl jim, že to je dobrý a nechal je tam.
Naučit se prohrávat, respektovat pravidla a domluvit se – to dá fušku, ale kluci to zvládli naprosto parádně.
Co myslíte, je lepší zmrzlinu lízat, okusovat, nebo to kombinovat? Komu vydrží déle a kdo se míň umaže? A jak chutná podle Míry nejlepší zmrzlina v Praze?
Víte, jaké to je, když stojíte v kloubovém autobusu a pořád nejsou zatáčky? To fakt naštve.
Uklidit se to dá i ráno, svět se nezboří.
U společného oběda jsem dostala od všech mých tří kluků jasný signál, že se mnou se prostě všechny hry nedají hrát.
4. Několik nových hlášek, např. Honzík přijel od nás domů, jeho maminka měla navařeno a Honzík povídá: ,,Já si určitě nedám, jsem toho u babičky pořád tolik jedl, že mám břicho jako balon.”
Co já jsem to vlastně vařila za těch 5 dní? Špagety, nudle s mákem, kuře na paprice, řízek s bramborem, smažák, rýži s pečeným kuřetem, špenát s vajíčkem, bramboračku, nudlovku, rajskou polévku, krupicovou kaši, tousty, míchaná vajíčka … Jo, Honzík může mít ten pocit balonu v břiše 🙂
5. Společné chvilky s krásnými knížkami před spaním.
6. Krásné květiny. Ta velká je od Honzíkovy maminky, ta z listí je od kluků – na každé procházce přiběhli a babi, to je pro tebe, takový krásný lístek, že? Ta maličká je od Mirečka – našel ji na lavičce při cestě domů a dal mi ji na památku, aby se mi nestýskalo (tak to se tedy nepovedlo). Mušličky jsou z Mořského světa, kluci je tam dostali za krásné obrázky. Každý dostal dvě. A jednu mi oba darovali.
Bylo to krásné, bylo to krátké a byl to nádherný výlet do dětského světa. Za pár dní oba kluci najdou ve schránce pohlednici od babičky 🙂
