Často se u nás luští, hledá poklad, plní se různé mise. Vánoce i jarní prázdniny byly ve znamení hledej, zjisti, najdi :-)
Když byl Míra u nás v Praze a Robert byl v práci, připravil pro něj úkol.
Výsledky příkladů se staly kódem k otevření cryptexu. A dovnitř Mireček schoval vystříhané obrázky, které namaloval a pár bonbonů.
Mireček miluje hrdiny z tlapkové patroly. Chce být záchranářem. Jednou mi řekl, že nemá na hlouposti čas, protože on přišel na svět, aby zachránil svět. V létě byl s námi „na prázdninách“ a našel nové plyšové kamarády. Jak se to přihodilo?
Ve schránce našel dopis od skřítka a v něm úkoly: SPOČÍTEJ DOMY V ŘADOVCE A ODEČTI SVŮJ VĚK, SPOČÍTEJ OKNA V DOMĚ NA STRANĚ K SILNICI, SPOČÍTEJ VANY V DOMĚ, KOLIK JE DVEŘÍ V PŘÍZEMÍ? KOLIK JE V DOMĚ BATERIÍ NA VODU? KOLIK JE PLOTÝNEK NA SPORÁKU?
Číselný kód zadal do kryptexu a objevil lístek se vzkazem: AHOJ, MIREČKU. HLEDEJ U ROBERTA V KAPSE. SKŘÍTEK
V kapse našel lístek: POKLAD JE NA ĚDARHAZ
A na zahradě našel poschovávané plyšáky.
Všechno si musel sám přečíst, vypočítat. A od té doby má nové kamarády.
Luštění a hry máme tak nějak v povaze 🙂
Markéta četla Mirkovi z knížky 500 zajímavostí, které bys měl vědět z historie. Narazili na kapitolu o bizonech.
Nejprve se ptal, jak bizon vypadá. Poté ho zaujalo, že někteří členové prérijních kmenů dostávali jména podle svých vlastností.
Jedna žena se tedy jmenovala „Ta, která promluví jen jednou,” nebo náčelník kmene „Ten, který se bojí koní.” Ptala se Mirka, jaké jméno by asi dostal on.
Navrhovala „Ten, co nikdy nezavře pusu“. On byl jiného názoru. Budu se jmenovat „Ten největší prcek na celý život.”
Míra se houpe na houpačce, telefonujeme si a Míra pokládá otázky. ,,Kolik je na světě hmyzu?” ,,Miry, ty jo, teď se podrž, hmyzu je víc než milion druhů.” ,,Babííí, to je fakt hodně, ale nechápu, proč jsem musel slézt z houpačky a jít se něčeho držet.”
Mireček složil první báseň, doplněnou vlastní ilustrací. Přepis:
Spinkej, spinkej Toníčku na našem malém koníčku. Spinkej, spinkej Toníčku na našem malém koníčku.
Že bychom ho inspirovali?
,,Miri, ty budeš spisovatel.” ,,Ne, babi, já nemůžu být spisovatel, já jsem se narodil, abych zachránil svět.”
Nahrávka byla pořízena během večerního telefonního rozhovoru.
Dnes jsme si hodinu s Mírou telefonovali. Původně mi volal, protože potřeboval zjistit, jak to lidi dělali dřív, když ješte neexistovaly peníze. Máme domluveno, že si přečteme pohádku o penězích z knížky Markéty Šichtařové Zlatý poklad.
Během telefonování zazvonila pošťačka. ,,Babi, nepokládej to, já počkám.” Když jsem se vrátila: ,,Babi, víš, jak dlouho ti to trvalo? 2 minuty a 7 vteřin, já jsem ti to měřil.”
No a pak jsme si vyprávěli vtipy. Jeden ho zaujal tak, že si ho musel zapsat. Vzal si papír a já jsem diktovala. Popsal dvě stránky A4.
Nejenže se pobavil, ale také se při psaní dost ptal, proč se píše to či ono. Opět – vnitřní motivace a už v 1. třídě lze vysvětlit mnohá češtinářská pravidla.
A ode dneška Míra zná hymnu a ví, že se u ní má stát. Proč? Přečtěte si vtip o Hurvínkovi:
U Spejblů si koupili nové rádio a dali ho na WC. První si šel ulevit Hurvínek, za chvíli se vrátí a říká: ,,Bylo to pěkný, hráli polku.” Pak si jde ulevit Mánička. Za chvíli se vrátí a říká: ,,Bylo to pěkný, hráli valčík!”
Pak si jde ulevit Spejbl. Za chvíli se vrátí a nadává:
,,Bylo to hrozný, hráli hymnu a já musel stát, a to hovínko mi spadlo do kalhot.”