Věčné otázky a hledání informací kolem trojice slavných lodí Titanic, Olympic a Britannic nás dovedly až písničce a klipu Nightwish. Jak vysvětlíte malému dítěti, proč někdo potopí loď, o které se ví, že vozí nemocné lidi? Proč někdo dokáže na tuto loď vypustit torpédo? Proč lidé válčí? A co odpovědět na otázku: ,,A babi, může se to zase stát?”
,,Babi, ta hudba je ale moc krásná.” Příště jde na koncert Nightwish Míra s námi. Na tuhle skupinu půjdeme opět a rádi.
Toník je šťastný. Toník se směje. Buďte jako Toník.
Mireček přijel na prázdniny. Bylo kolem sedmé večer. Vzal si stranou Roberta a začal mu něco šeptat. Pak se najednou oba obouvají, a že si musí něco zařídit, ale já to nesmím vědět. Sjeli výtahem do přízemí a brzy se vrátili. Po chvíli následoval rozhovor: ,,Babi, myslím, že by ses měla jít podívat do schránky.” ,,Miri, ne nemusím, pošta chodí ráno a už jsem se tam dnes dívala.” ,,Ale, babi, pro jistotu bys měla.” A potutelně se usmíval. Chvíli jsem s ním hrála hru na kočku a na myš. Oba nás to škádlení bavilo.
Sjeli jsme tedy výtahem, otevřeli schránku, a to bylo překvapení. Ve schránce byl pohled od Mirečka. Vyrobil na něj i známku se sluníčkem (ví, že sbírám sluníčka) a dokonce na známku napsal A – ví, že je to typ známky, který říká, že pohled bude brzy doručen. Pohled máme vystavený v jídelně na stole a pokaždé, když jdu kolem, vidím Mírovy rozzářené oči.
A do dvou dnů (doufám) najde ve schránce pohled Mireček. A připomene si naše prázdninové zážitky. Využila jsem aplikaci Pohlednice.
Řekla jsem si, že udělám radost i dalšímu Toníkovi – tatínkovi 🙂 a poslala jsem mu pohled. Děkuji vesmíru, že se vykřesal z horeček.
Četli jsme knížku Dášenka od Karla Čapka. Míra si ji zamiloval a už dva roky máme na zdi obrázek Dášenky. Dost dlouho tam visely dva úplně stejné, aby tam nebyla Dášenka sama.
Karla Čapka už byl Míra několikrát navštívit na Vyšehradě. A vždy oživuje vzpomínku na něj ve chvíli, když projíždíme Hronovem do Broumova. Na konci Hronova je mlýn, kde se mlely pohádky. Tady bydlela babička dětí Čapkových a pravděpodobně ona měla velký vliv na Karlovu pohádkovou tvorbu.
Před dvěma lety jsme odjeli s Robertem do Brna za dcerou na vánoční trhy a já jsem si zapomněla doma knížku. A tehdy se zrodila naše fiktivní Dášenka, o které vzniklo mnoho a mnoho povídek. Povídání o Dášence trvalo skoro dva roky. Lituji, že jsem ty příběhy neuchovala.
Vypadaly zhruba takto: Žila, byla jedna Dášenka se svým páníčkem v domečku. Jednou jen tak seděla a najednou ji zblajznul radiátor… Míra vždy řekl, co se stane a já jsem na to vymýšlela příběh a způsob, jak se situace vyřeší. Podmínkou bylo, že se nesmí nikomu ubližovat. A když jsem třeba vymyslela, jak se dostala z radiátoru, aby se jí nic nestalo, tak Míra řekl:,, A to nepomohlo. Zkus to vymyslet i jinak.”
Dášenka byla v plášti ponorky, mrazáku, na střeše s kocourkem Modroočkem, ztracená v lese…
Taky ji občas zblajzlo něco živého a ona musela projít trávicím traktem a to se pak dostala kanalizací třeba na druhý konec světa.
O Dášence jsem vymyslela vzdělávací materiál.
Vaření ve vaně patřilo k Mírovým oblíbeným činnostem tak do šesti let. Teď si spíš vezme lodě, auta, panáčky a hraje si třeba na potopení Titaniku. Když byl menší, často nám vařil. Také psal na vanu RESTAURACE – OTEVŘENO. Tenhle nápis tam byl většinou po celou dobu jeho pobytu u nás. Jednou se stalo, že opakovaně volal: ,,Restaurace, co si dáte, máme otevřeno.” A pořád dokola. Najednou bylo delší ticho a pak se z koupelny ozvalo: ,,Už nemusíte chodit.” V tu chvíli jsem vystřelila a běžela jsem se podívat, co se stalo. Mile se na mě podíval a řekl: ,,Nikdo nechodil, tak jsme to zavřeli. Už nevaříme.”
Objednávka zněla: Španělský ptáček s rýží.
Kachna se zelím a s knedlíkem. Taky to bylo výborné.
Vaření ve vaně se stalo námětem pro jednu básničku v knížce pro Mirečka.
K šestým narozeninám jsme Mírovi vyrobili knihu. Texty vznikaly rok z našich společných zážitků, vyprávění, nebo posílání pohledů. Jejich autorem je můj muž Robert.
Obrázky nám nakreslila přesně podle našich představ Linda Kopecká, se kterou dlouhodobě spolupracuji na tvorbě výukových materiálů a aplikací.
V době, kdy kniha vznikala, jsem ještě netušila, že budu jednou psát tento blog, přesto úvodní strana knížky je s malým princem už intuitivně provázaná.
Knížku jsem dokončila v době, kdy jsem doma ležela se zlomeným kotníkem. Měla jsem alespoň čas.
Chcete-li, nakoukněte do knihy 🙂
Mireček umí básničky nazpaměť.