Vyšehrad, opět Vyšehrad

Opět jsme navštívili Vyšehrad, místo, které  Míru pokaždé přitahuje. Tentokrát si ho užil s Honzíkem. Tady na tom místě jsem s Honzíkem vedla debatu o jeho dětství a Míra povídá: ,,A nechcete se raději už dívat na tu nádhernou Vltavu.”

Nejdříve museli oba kluci uhájit palisády na dětském hřišti. Útočil na ně bídák v bílé bundě.

Viděli jsme, odkud a kam skákal Šemík. Bavili jsme se o věštbě Libuše, o založení Prahy.

Skočíš? Skočím! Nakonec skočili oba :-).

Cílem naší cesty byl hrob Karla Čapka, koupili jsme svíčky a kluci je sami zapálili.

Kluky hřbitov fascinoval, procházeli se tam poměrně dlouho. Náhrobek Káji Saudka: Jé, co to tam maloval? Proč na hrob? Vysvětluji, že to byl malíř a bavilo ho kreslit nahatý ženy. Míra: ,,Ještě, že to nedokreslil.” Honzík: ,,Ještě, že to nekreslil zepředu.”

O Boženě Němcové se už učili ve škole, tak jsme nemohli hrob minout.

Míra pořád řešil čísla hrobů a u tohoto konstatoval: ,,Tady bude pohřbený Blesk McQueen.”

A viděli jsme první pozdrav jara – a to začátkem února.

Vítkov

Jak praví pověst: Pokud budeš pod ocasem koně na hoře Vítkov a ocas se pohne, tak jsi zlobil, pokud se nepohne, jsi hodný. Kluci tam nejprve odnesli plyšáky a pak to riskli sami. Nepohnul se. Míra to okomentoval slovy: ,,Ocasem nemrsknul, ale pindíka jsem mu viděl.”

Přidávám pár fotek noční Prahy. Proto jsme tam taky šli 🙂

Sedlák a transformers

Naše prázdninové večerní čtení naprosto ovládly vtipy. Čteme už podruhé knížku Vtipy pro děti, kterou jsem si půjčila z knihovny. Dnes jsem musela vysvětlit klukům, kdo to byl sedlák, aby pochopili vtip a oni mně, kdo je to transformens, abych to zase pochopila já.

Povídají si dva sedláci: ,,Taky ti ta vichřice poničila stodolu?” A ten druhý. ,,Já nevím, ještě jsem ji nenašel.”

Vymotají se dva transformeři z hospody a jeden povídá: ,,Pojď, složíme se na taxík.”

Prázdniny začaly

V pátek jsem si přivezla do Prahy kluky na prázdniny. První otázky, které padly už na nádraží: Co budeš dnes vařit? Kam půjdeme dnes na výlet? Kdy přijde Robert domů?

Honzík nám ze svého kapesného koupil dárky. A už mě lépe poznal, takže už mi mohl říct, že, mě má moc rád. 

Rozhovor kluků v autobuse : Míra: ,,To víš, všechno má svoje výhody. Ve městě jsou herny a bazény, na vesnici zase příroda.” Honzík: ,,Ale příroda je důležitější než herny a bazény. Příroda stvořila život.” Míra: ,,To máš pravdu. A nesmíme ji ničit a vyhazovat odpadky, nebo nám to vrátí.” Honzík: ,,Ona nám to už vrací.” Míra: ,,Jenže ona to vrací všem. I těm hodným.”

První den jsme ještě stihli zajít do dětské herny. Robert nedorazil ještě domů. Honzík: ,,Já neusnu. Budu na něj čekat. Vydržím do 4 do rána. Mám to vyzkoušený.” Míra: ,,No, já bych ti radil, abys usnul. Zítra určitě bude zajímavý výlet, tak abys dobil energii.” Honzík: ,,Mně klesla jen o 20%. Míra: ,,Mně jen o 5%. ” Ptám se: ,,Vy nejste unavení?” Míra: ,,Ne. To víš, skoro žádnej pohyb.” Já: ,,Jak to?” Míra: ,, Ráno chystání, pak 2 hodiny ve vlaku.” Já: ,,A co ta herna? Vždyť jste 2 hodiny lítali, ani jste se nezastavili.” Míra: ,,Babi, pochop, děti to mají jinak než vy, starší dospělí.” Řekla bych, že spali do 10 minut.