Vyšehrad, opět Vyšehrad

Opět jsme navštívili Vyšehrad, místo, které  Míru pokaždé přitahuje. Tentokrát si ho užil s Honzíkem. Tady na tom místě jsem s Honzíkem vedla debatu o jeho dětství a Míra povídá: ,,A nechcete se raději už dívat na tu nádhernou Vltavu.”

Nejdříve museli oba kluci uhájit palisády na dětském hřišti. Útočil na ně bídák v bílé bundě.

Viděli jsme, odkud a kam skákal Šemík. Bavili jsme se o věštbě Libuše, o založení Prahy.

Skočíš? Skočím! Nakonec skočili oba :-).

Cílem naší cesty byl hrob Karla Čapka, koupili jsme svíčky a kluci je sami zapálili.

Kluky hřbitov fascinoval, procházeli se tam poměrně dlouho. Náhrobek Káji Saudka: Jé, co to tam maloval? Proč na hrob? Vysvětluji, že to byl malíř a bavilo ho kreslit nahatý ženy. Míra: ,,Ještě, že to nedokreslil.” Honzík: ,,Ještě, že to nekreslil zepředu.”

O Boženě Němcové se už učili ve škole, tak jsme nemohli hrob minout.

Míra pořád řešil čísla hrobů a u tohoto konstatoval: ,,Tady bude pohřbený Blesk McQueen.”

A viděli jsme první pozdrav jara – a to začátkem února.