Jedna z našich nejoblíbenějších knížek od Miroslava Adamce.
Malý kluk zažívá příběhy se svým vydařeným dědou, který myslí jen na to, aby se kluk mohl zdárně rozvíjet.
Zasmějete se, pobavíte a vrátíte se do dětských let. Knížka obsahuje v závěru tři důležité vzkazy od autora – viz obrázek v galerii.
Dneškem je Míra druhák a to jsme nestihli ještě tři knížky pro prvňáky, které mám doma ve skříňce.
Co nás oba hodně, hodně, baví, jsou texty Zuzany Pospíšilové.
Jasné, dětem srozumitelné texty, vyjadřující dětské obavy ze školního prostředí. Vtip, humor, napínavý děj. Dokázali jsme přečíst celou knížku na jedno nadechnutí.
Hurá do školy
Kapitoly jsou tak akorát dlouhé. Vtipný text, trošku napínavé. Krásně se dá pracovat s předvídáním. Text přímo vybízí ke kladení otázek. Na konci každé kapitoly je písmenkové luštění a otázky směřující k porozumění textu.
Příhody veselých prvňáčků
Příběhy orámované proměnami přírody během kalendářního roku. Začínají loučením ve školce a končí vysvědčením na konci první třídy. Nechybí napětí, téma rodiny, školy, kamarádů. Na konci kapitol jsou opět otázky k porozumění textu.
Kouzelná třída
Všechny díly jsme četli několikrát. Tentokrát za kapitolami nejsou otázky či jiné luštění, ale příběhy jsou napínavé a už během čtení nás napadala spousta otázek. Příběhy pokračují se stejnými postavami i ve druhé a třetí třídě.
Děti učí víla Jasmína. A díky kouzlům dokáže ve třídě vytvořit příjemnou atmosféru a děti si například můžou vyzkoušet jaké to je být želvou, létat, lézt v podzemí s krtkem…
Školní strašidlo
Napínavé příběhy prvňáčků, v jejichž třídě straší strašidlo – schválně jim strká do ruky a oni pak nemůžou pěkně psát a dělá další naschvály. Děti se s ním nakonec skamarádí, vymyslí mu jméno a strašidlo se s nimi začne učit. Doporučuji číst další díl Školní detektiv, který volně navazuje příběhy z druhé třídy.
Po delší době Mireček přistoupil na to, že můžeme číst knížku, kterou mám jen já a on jen poslouchá. Jinak kupuju vše ve dvou exemplářích.
Čtu báječnou knihu Michala Vaněčka Medvědí prázdniny.
Dá se koupit i jako audiokniha. Pan Tříska a vtipný text. Nádhera.
Malí medvídci se svými rodiči letí raketou na původní planetu medvědů Brumlinuši. Cestují po planetě a dnes jsme četli o jejich návštěvě v Podivné vesnici. Až mě zamrazilo. Poslechněte si sami:
V galerii rodiče viděli slavnou Méďu Lízu – originál od Brumonarda da Médi a taky Brumbrandtovu Noční pitku :-).
,,Babi, čti, čti ještě, prosím. To je napínavý jak kšandy!”
Medvídky velmi zaujala expozice ,,Genetické omyly“ – obsahovala vycpaniny zvířat, která vznikla omylem nebo programátorskou chybou a musela být následně přeprogramována…Byly zde létající žížaly, zvané Žížornitky, které musely být zrušeny, protože by jinak vymřeli kosové, kteří byli v letu pomalejší než ony…Byla zde žabka Koňka, původně vytvořená pro dostihy, ale nechtělo se jí běhat, tak zůstala pouze v muzeu. Pak tu byl Rakoryb, podivná ryba, která plavala pouze pozadu. To mělo tu výhodu, že jí voda proudila přes žábry obráceně, takže taková ryba místo aby spotřebovávala z vody kyslík, tak vodu okysličovala. To bylo užitečné zejména pro chov v akváriích spolu s jinými, normálními rybami.“
Michal Vaněček – Medvědí prázdniny
Knihy Michala Vaněčka mě poslední dobou opravdu baví. Například Putování labyrintem světa je fascinující přiblížení Komenského dnešním dětem.
A Hovory R nabízí nevšední pohled na život s rakovinou.
Dnes při večerním čtení mi Mireček poslal přes Messenger obrázek a přečetl mi přání, které napsal na druhou stranu.
A ještě mi řekl: ,,Babi, já bych si přál od ježíška cihly. Postavil bych tunel, který povede až k vám a tím tunelem se budeme chodit navštěvovat. A bude mít prosklený stěny, abysme viděli policajty a sanitky.”
Rozmohl se nám tady takový zájem 🙂 Každý večer po čtení Míra řekne: ,,A teď budeme zjišťovat.” V praxi to znamená, že klade otázky a já hledám odpovědi. Dnes se ptal, jak vzniká elektřina. Robert mu řekl: ,,Pohybem elektronů.” Chvíli bylo ticho, pak Míra řekl: ,,Aha.”
Zeptal se, jak je těžká černá díra, jak je možný, že to někdo ví, když se to nedá vzít do ruky a zvážit? No a pak zjistil, že existují vzorečky na výpočet hmotnosti, objemu, obvodu a bylo po spaní. Jeho radostné zvolání: ,,To je ale velmi zajímavé,” mě rozesmálo. Zítra se ozve a budeme se učit vzorečky. Začala nové éra. Posílání pusinek je už historie. To už je prý nuda.
Četli jsme knížku Dášenka od Karla Čapka. Míra si ji zamiloval a už dva roky máme na zdi obrázek Dášenky. Dost dlouho tam visely dva úplně stejné, aby tam nebyla Dášenka sama.
Karla Čapka už byl Míra několikrát navštívit na Vyšehradě. A vždy oživuje vzpomínku na něj ve chvíli, když projíždíme Hronovem do Broumova. Na konci Hronova je mlýn, kde se mlely pohádky. Tady bydlela babička dětí Čapkových a pravděpodobně ona měla velký vliv na Karlovu pohádkovou tvorbu.
Před dvěma lety jsme odjeli s Robertem do Brna za dcerou na vánoční trhy a já jsem si zapomněla doma knížku. A tehdy se zrodila naše fiktivní Dášenka, o které vzniklo mnoho a mnoho povídek. Povídání o Dášence trvalo skoro dva roky. Lituji, že jsem ty příběhy neuchovala.
Vypadaly zhruba takto: Žila, byla jedna Dášenka se svým páníčkem v domečku. Jednou jen tak seděla a najednou ji zblajznul radiátor… Míra vždy řekl, co se stane a já jsem na to vymýšlela příběh a způsob, jak se situace vyřeší. Podmínkou bylo, že se nesmí nikomu ubližovat. A když jsem třeba vymyslela, jak se dostala z radiátoru, aby se jí nic nestalo, tak Míra řekl:,, A to nepomohlo. Zkus to vymyslet i jinak.”
Dášenka byla v plášti ponorky, mrazáku, na střeše s kocourkem Modroočkem, ztracená v lese…
Taky ji občas zblajzlo něco živého a ona musela projít trávicím traktem a to se pak dostala kanalizací třeba na druhý konec světa.
O Dášence jsem vymyslela vzdělávací materiál.