Opět jsme navštívili Vyšehrad, místo, které Míru pokaždé přitahuje. Tentokrát si ho užil s Honzíkem. Tady na tom místě jsem s Honzíkem vedla debatu o jeho dětství a Míra povídá: ,,A nechcete se raději už dívat na tu nádhernou Vltavu.”
Nejdříve museli oba kluci uhájit palisády na dětském hřišti. Útočil na ně bídák v bílé bundě.
Viděli jsme, odkud a kam skákal Šemík. Bavili jsme se o věštbě Libuše, o založení Prahy.
Skočíš? Skočím! Nakonec skočili oba :-).
Cílem naší cesty byl hrob Karla Čapka, koupili jsme svíčky a kluci je sami zapálili.
Kluky hřbitov fascinoval, procházeli se tam poměrně dlouho. Náhrobek Káji Saudka: Jé, co to tam maloval? Proč na hrob? Vysvětluji, že to byl malíř a bavilo ho kreslit nahatý ženy. Míra: ,,Ještě, že to nedokreslil.” Honzík: ,,Ještě, že to nekreslil zepředu.”
O Boženě Němcové se už učili ve škole, tak jsme nemohli hrob minout.
Míra pořád řešil čísla hrobů a u tohoto konstatoval: ,,Tady bude pohřbený Blesk McQueen.”
A viděli jsme první pozdrav jara – a to začátkem února.